Cestujeme po Česku
Bečov nad Teplou
Lázeňský trojúhelník, to byl cíl naší cesty. Skládá se z Mariánských lázní, Františkových lázní a lázní Karlovy Vary. My se rozhodli navštívit jen Mariánské lázně a Karlovy Vary, ale přidali jsme k tomu ještě Bečov nad Teplou a jejich relikviář sv. Maura, Park Boheminium a hrad Loket.
Jako první míříme do Bečova nad Teplou, následně jsme přejeli 20 km k Parku Boheminium. K večeru jsme se pak ubytovali v Mariánských lázních, které jsme si prošli a ráno po snídani vyrazili nejprve na Loket a poté do Karlových Varů.
Trasa po centru města byla dlouhá jen cca 600m a převýšení, i s výstupem ke kostelu a klesáním ke Kovářskému muzeu 12m. Vhodné pro kočárky.
Z Turnova vyrážíme ráno, abychom byli v Bečově nad Teplou na začátek otevírací doby hradu a zámku. Ten otevírá v 9 hodin, nám se podařilo dorazit o chvilku dřív a zaparkovat kousek od zámku. Bohužel nás celou cestu, i celý pobyt v Bečově provázel déšť, někdy silnější, někdy jen slabé mrholení s přestávkami. Chvilku jsme tedy poseděli v autě a s úderem 9 hodiny jsme vešli do areálu zámku a hradu jako první návštěvníci.
První doložená zmínka je spojena se vznikem hradu počátkem 14. století za pánů z Rýzmburka. Bečov byl tehdy osadou, kde se zřejmě nacházela celní stanice. Hrad jako centrum panství a těžba drahých kovů v okolí však přispěly k růstu jeho významu.
Samotné trhové městečko s hradem bylo zmíněno roku 1387 a v roce 1399 mu bylo uděleno městské právo. V dalších letech se majitelé Bečova často střídali, až jej v polovině 15. století získali Plavenští z Plavna. Roku 1482 si vyžádali povýšení městečka na město. Bečov od té doby získal právo postavit hradby. Zda byly skutečně postaveny není jisté. Stopy případného opevnění se nedochovaly, byť mohou být skryté ve zdivu domů lemujících Poštovní ulici, a novověké zdroje Bečov charakterizují jako neopevněné, otevřené městečko. Za pevný a bránitelný byl považován městský kostel (předchůdce kostela svatého Jiří) a na plánu města z roku 1727 je zakreslena jižní brána v podobě průjezdní patrové stavby. Z druhé brány údajně pochází střílna druhotně zazděná v průčelí domu čp. 204.
Mohutného rozvoje se Bečov dočkal za vlády Pluhů z Rabštejna (1492–1547), kteří z něj učinili hlavní sídlo rozsáhlého panství. Tehdy také kulminovala těžba cínu v okolí Horního Slavkova a vysoké zisky umožnily Pluhům bečovský hrad ve velkém rozsahu přestavět. Kašpar Pluh z Rabštejna patřil mezi přední osobnosti stavovského odboje v roce 1547, poté však musel odejít do exilu. Jeho majetek mu byl zabaven a Bečov se stal korunním majetkem. V roce 1597 jej převzala městská obec v Horním Slavkově. Horní Slavkov se zapojil do českého stavovského povstání v letech 1618–1620 a Bečov byl poté opět zkonfiskován. V roce 1624 koupil celý tento majetek Gerhard z Questenberka, jehož potomci zde vládli více než sto let. Questenbergové do značné míry rozvoj městečka podporovali, na druhou stranu nekompromisně prosazovali protireformaci. Kromě požáru v roce 1621 postihly Bečov dvě morové epidemie (1632, 1679), na konci třicetileté války obsadili město a hrad Švédové.
Questenberkové nakonec svým hlavním sídlem učinili Jaroměřice nad Rokytnou a Bečov zůstal stranou jejich zájmu, přesto zde v předhradí zahájili stavbu barokního zámku. Janem Adamem z Questenberka rod vymřel (1752) a panství přešlo na spřízněný rod Kouniců. Za Dominika Ondřeje II. z Kounic byl zámek dokončen a v roce 1755 se císařovna Marie Terezie definitivně vzdala lenních nároků na Bečov. Kounicové se zasloužili o vznik několika vesnic v okolí, ale protože jejich hlavní sídla se nacházela na jižní Moravě, nakonec Bečov prodali. Od Aloise z Kounic koupil Bečov v roce 1813 za téměř půl milion zlatých vévoda Bedřich Beaufort-Spontin ze starobylého belgického rodu.
Koncem 19. století měl Bečov téměř 2 500 obyvatel, byly zde dvě školy, hudební škola, okresní nemocenská pojišťovna, okresní soud, součástí velkostatku byl pivovar, byla zde i elektrárna. V době první republiky fungovala v Bečově továrna na výrobu nábytku a knihtiskárna.
Připojení Bečova k Německé říši v roce 1938 přivítalo místní německé obyvatelstvo s nadšením, majitel velkostatku Jindřich Beaufort–Spontin (1880–1966) byl aktivním členem NSDAP a na zámku poskytoval azyl zraněným německým důstojníkům. Těsně před koncem války prošly Bečovem tři pochody smrti z koncentračních táborů, krátce nato došlo k jeho osvobození. Bečovem procházela demarkační linie, takže americké jednotky se zastavily u nádraží, zatímco samotné město spadalo již do sovětské okupační zóny. Američtí vojáci odešli v roce 1947 do Německa, zatímco sovětská armáda zůstala v Bečově až do roku 1951.
Převážně německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 odsunuto, na základě Benešových dekretů byl zkonfiskován i velkostatek se zámkem a hradem. Z Bečova a okolí bylo během roku 1946 odsunuto přes 6 000 Němců. Bečov se špatným dopravním spojením a nedostatkem pracovních příležitostí nelákal k novému osídlení, takže město i okolní obce zůstaly dlouho po 2. sv. válce téměř opuštěné. Těžba uranové rudy v Horním Slavkově přinesla dočasně nové osadníky, v padesátých letech 20. století byli na zámku a v bývalém hotelu Central ubytováni horníci.
Ač bylo v letech 1948–1989 v Bečově zbořeno přes sto domů, zůstal historický ráz města zachován a v roce 1992 bylo centrum prohlášeno za městskou památkovou zónu. Oživení turistického ruchu napomohlo zpřístupnění vzácné památky, relikviáře sv. Maura v roce 2002.
Vstupenky jsme si zakoupili dopředu on-line, zvolili jsme si 1. okruh hradu – Relikviář sv. Maura, abychom měli jistotu a klid. Během prohlídky začalo návštěvníků přibývat. Celá prohlídka nám zabrala asi 2 hodiny, ale nijak jsme nespěchali a poctivě četli všechny texty. U samotného relikviáře se nesmí fotit, vše je hlídané příjemnými, leč ostražitými hlídači. Na požádání vám mnohé dovysvětlí, poučí, popovídají si.
Relikviář svatého Maura je významná románská památka pocházející z první třetiny 13. století. Po českých korunovačních klenotech je relikviář považován za druhou nejcennější movitou památku v České republice a nejvýznamnější románskou klenotnickou památkou uloženou na českém území. Relikviář byl v majetku šlechtického rodu Beaufort-Spontinů, který ho v roce 1945 před vysídlením z Československa ukryl pod podlahou hradní kaple na zámku Bečov nad Teplou, kde byl zapomenut. Objeven byl až v roce 1985 a v letech 1991–2002 zrestaurován. V roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou České republiky. Relikviář je součástí stálé expozice zámku v Bečově nad Teplou a od roku 2022 je trvale vystaven v nové expozici v obnovených Pluhovských domech.
Relikviář svatého Maura byl vyroben na zakázku člena rodu Rumigny. Když Gérard de Rumigny, biskup v Cambrai, získal relikvie svatého Jana Křtitele a později i svatého Maura z katedrály v Remeši, nechal pro jejich uložení zhotovit relikviář svatého Maura a umístil ho do kláštera svatého Jana Křtitele ve Florennes. Později byly do relikviáře přidány ostatky svatého Timoteje a svatého Apolináře. Nynější relikviář svatého Maura byl zhotoven v letech 1225–1230, když starší schránka, zřejmě v podobě textilního relikviáře, již nedostačovala reprezentativním požadavkům na důstojné uložení relikvií.
Tvarem i velikostí se relikviář velmi podobá relikviáři z katedrály Panny Marie v Cáchách a relikviáři sv. Tří králů z katedrály svatého Petra v Kolíně nad Rýnem. Uvnitř se nacházejí skeletální ostatky (kromě sv. Maura připisované také sv. Timotejovi), zbytky textilií a kůže. Obsah relikviáře zkoumala kriminalistická laboratoř, která provedla i testy DNA. Uvnitř relikviáře byly zjištěny ostatky čtyř osob, mezi nimi i dětský mléčný zub, a egyptská látka z 8. století. Relikviář má obdélníkový půdorys o rozměrech 140×42 cm a je 65 cm vysoký. Nástavec je odklápěcí a má tvar sedlové střechy s hřebenem zdobeným drahokamy a emaily. Původní dubové jádro bylo při rekonstrukci nahrazeno jádrem z ořechového dřeva. Dekorace zahrnuje velké množství reliéfů, smaltovaných štítků, sošky z pozlaceného stříbra, drahé kameny, filigrány a gemy z drahokamů a polodrahokamů. Protilehlé průčelní stěny zdobí asi 25 cm vysoké sošky svatého Maura držícího v ruce model původní karolínsko-raněgotické katedrály v Remeši a Ježíše Krista, svrchní stěny pak kruhové medailony s výjevy ze života svatého Timoteje a svatého Jana Křtitele. Na každé z bočních stěn jsou v řadě rozmístěny sošky šesti apoštolů. Nejstarší gemy pocházejí z 1. nebo 2. století; jedná se o druhotně použité antické gemy.
Za druhé světové války příslušníci rodu Beaufortů-Spontinů kolaborovali s nacisty. Na konci druhé světové války v roce 1945 relikviář ukryli spolu se 103 láhvemi francouzského koňaku a láhvemi vína pod podlahu hradní kaple a ze zámku odešli jen s nejnutnějšími předměty. Relikviář si jako velký zlatý předmět netroufli na konci druhé světové války z Bečova do Vídně odvézt. Zámek byl po válce znárodněn.
Heinrich Beaufort v roce 1966 zemřel v Rakousku a o získání relikviáře se nikdy nepokoušel. Syn Friedrich neúspěšně po Československu žádal vydání rodinného movitého majetku, který jim byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Jeho syn Christian, chtěl relikviář získat a tak v roce 1982 zchátralý a nepřístupný zámek Bečov navštívili jeho teta Elisabeth a její muž Max von Croy, přičemž si ověřili, zda relikviář je stále na svém místě.
Po nálezu relikviáře připravil Západočeský památkový ústav smlouvu s Umělecko-průmyslovým muzeem v Praze, které se zavázalo vypracovat expertizu schrány. Odborný posudek ohodnotil relikviář jako památku nevyčíslitelné hodnoty; její vývoz proto nepřipadal v úvahu. V důsledku nevhodného uložení ve vlhké zemi byla však schrána ve velmi špatném stavu, jenž vyžadoval zrestaurování. Relikviář byl nevhodně uložen do suchého sejfu dnešní České národní banky, kde suché a teplé prostředí urychlilo destrukci dřevěného jádra.
Akademičtí sochaři navrhli a provedli demontáž bohaté zlatnické výzdoby relikviáře, aby v důsledku destrukce jádra nedocházelo k jejímu poškozování. Relikviář byl rozložen na 499 základních částí a uložen v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Byla pořízena jeho kompletní fotografická dokumentace a připraven restaurátorský program obnovy relikviáře, který však nebyl zrealizován.
Nařízením vlády České republiky ze dne 16. srpna 1995 byl relikviář zařazen na seznam národních kulturních památek České republiky.
Restaurátorské práce začaly až v roce 1991 a trvaly 11 let. Relikviář byl kompletně zrestaurován roku 2002.
Poprvé byl relikviář veřejnosti ukázán na Pražském hradě na výstavě v roce 2000, tehdy však ještě nebyl zcela zrestaurován. Teprve od 4. května 2002 se stal součástí stálé expozice zámku v Bečově nad Teplou.
V roce 2021 byl při čištění relikviáře svatého Maura objeven mezi kameny, které jej zdobí i tzv. ropuší kámen. Relikviář pochází z první čtvrtiny 13. století a zde nalezený ropuší kámen je zatím nejstarším potvrzeným nálezem takovéhoto objektu použitého tímto způsobem.
Po opuštění hradu a jeho zahrad – do zámku jsme nešli, jsme ještě zašli ke kostelu Sv. Jiří a pak si prošli Stezku po stopách umění a kovu. Protože byla doba okolo oběda, zašli jsme do restaurace Hradní Bašta na náměstí u zámku, kde jsme si dali výborné steaky. Tím naše návštěva Bečova nad Teplou skončila. Procházka po městě je vcelku krátká, vhodná pro kočárky, je zábavná i pro děti a až na mírný výšlap ke kostelu i rovinatá. Samotná prohlídka hradu a relikviáře je pro děti možná, ale je to jako většina takových návštěv – poučná, ale pro děti někdy nudná a zdlouhavá. I zde je přístup bezbariérový.
Kostel svatého Jiří je římskokatolický farní kostel. Byl vystavěn v 18. století v pozdně barokním slohu s rokokovým mobiliářem.
Od roku 1958 je zapsán na seznamu kulturních památek, pod památkovou ochranu spadá i sousední fara z 18. století (č.p. 189). Lípy s odhadovaným stářím přes 300 let v sousedství fary a kostela byly v roce 1986 zahrnuty mezi památné stromy. V kryptě kostela byl roku 1585 pohřben Kašpar Pluh z Rabštejna. V době protireformace byl jeho hrob zničen. Na prostranství před kostelem stojí jednoduchá kamenná kašna z první poloviny 19. století.
Radnice – barokní stavba z doby krátce po požáru roku 1760 se nachází na místě starší radnice. Výstavný městský dům s četnými klasicistními prvky. Postaven byl podle plánů Josefa Moika a Norberta Heydla. V roce 1898 byla radnice renovována do dnešní podoby. Směrem do ulice stojí kamenná kašna (první půle 19. století) s chrličem ve tvaru lví hlavy.
K radnici přiléhá mohutná, leč stavebně strohá budova, v níž kdysi sídlily všechny bečovské úřady (okresní hejtmanství, soud, daňový úřad, živnostenský úřad aj.). Budova je ukázkou účelové erární stavby 19. století.
Mariánský sloup (rovněž Sloup se sousoším Panny Marie Immaculaty) je barokní sochařské dílo. Od roku 1986 je chráněn jako kulturní památka.
Mariánský sloup nechal postavit roku 1680 Jan Adam hrabě z Questenbergu, tehdejší majitel bečovského panství. Téhož roku jej dne 21. července posvětil tepelský opat Bedřich II. Uhl (1670–1682).
Bečov nad Teplou je menší město se zajímavými památkami a muzei (Rodinné muzeum žehlení a praní, Muzeum motocyklů a českých hraček, Kovářské muzeum – ve kterých jsme ale nebyli), jejich objevování však nezabere až tolik času, proto doporučujeme spojit tento výlet ještě s návštěvou dalších zajímavých míst. My pokračujeme do Parku Boheminium.
Zdroj:https://www.becov.cz/mesto/historie/pamatky-a-zajimavosti/radnice/
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Be%C4%8Dov_nad_Teplou
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Relikvi%C3%A1%C5%99_svat%C3%A9ho_Maura
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Ji%C5%99%C3%AD_(Be%C4%8Dov_nad_Teplou)