Cestujeme po Česku
Litoměřice
Rozhodli jsme se navštívit město Terezín. (více v samostatném příspěvku ZDE) A protože je od nás vzdáleno asi hodinu a půl jízdy autem a protože jsme chtěli na prohlídku hned od rána, vyrazili jsme již o den dřív odpoledne do Litoměřic, které jsme si prošli a přespali v nich.
V tomto městě jsme nebyli poprvé, navíc jsme sem dorazili v odpoledních hodinách a tak jsme po ubytování se v hotelu Apollón neměli tolik času. I tak jsme si prošli historické centrum a památky, kde jsme se dřív nezastavili.
Trasa naší procházky. Začínali a končili jsme u hotelu Apollón, ale na přiložené mapě je začátek u čísla 2, tedy kousek od náměstí, v ulici, kterou jsme přicházeli od hotelu a konec opět na náměstí. Tato trasa je dlouhá 2,5 km, převýšení 40m, schůdná i s kočárkem – až na Jezuitské schody, které se ale dají obejít ulicí Wintrovou/Mosteckou a pak na parkánech u Divadla K.H. Máchy, kde jsou také sem tam schody – i toto místo se dá objet cestou okolo Gotického dvojčete. Trasa trvá od 40 min. až po klidně 2 hodiny, podle toho jak a kde se zdržíte.
Litoměřice jsou město na soutoku Labe a Ohře v severních Čechách na západním okraji Polabské nížiny. Patří mezi nejstarší česká města. Zmínka o tomto místě je již z roku 1057. Zakládací listinu litoměřické kapituly vydal kníže Spytihněv II. Královským městem se staly v rozmezí let 1219 a 1228. Historické jádro města je již od roku 1950 městskou památkovou rezervací, v níž je zahrnuto celkem 44 ulic a devět náměstí. Po vyhlášení československé nezávislosti se Litoměřice připojily k nově vzniklému státnímu útvaru Německé Čechy. Litoměřice byly posledním městem Deutschböhmen, které se vzdalo invazním československým armádám až 27. prosince 1918. Do konce druhé světové války převažovalo taktéž především obyvatelstvo německé národnosti. Převážná část dnešního českého obyvatelstva se do města přistěhovala, podobně jako jinam do Sudet, až po poválečném vysídlení obyvatelstva německé národnosti. Litoměřice bývaly také, spolu s nedalekým Terezínem, významným vojenským městem. Ve městě se nachází hned dvoje velké kasárny. Po roce 2000 byla armádou prakticky opuštěna. Z novodobých dějin města jistě stojí za zmínku velká katastrofální povodeň v srpnu roku 2002
Vyrazili jsme pěšky na nedaleké Mírové náměstí. Protože byl zrovna konec února a víkend, probíhaly tu trhy spojené s masopustem, což jsme nevěděli.
Mírové náměstí je velké veřejné prostranství, které tvoří již od středověku jádro města. Má lichoběžníkový tvar o rozměrech 80 x 190 m. Od roku 1859 je celé vydlážděno černou dlažbou z místního čediče. Zdobí jej dvě kašny. Ta horní (západní) pochází z roku 1715, původní dřevěná kašna byla nahrazena kašnou kamennou, zdobí ji sochy čtyř delfínů, jež fungují jako chrliče vody. Dolní (východní) kašna je její kopií, neboť původní kašna byla zničena během třicetileté války. Obě kašny byly rekonstruovány v roce 1994. Středu náměstí dominuje morový sloup z roku 1685, který byl postaven podle návrhu Giulia Broggia.
Převážná většina zdejších domů pochází ze středověku a má gotické jádro, nachází se zde nejstarší doposud stále obývané domy v celé České republice.
Jižní strana náměstí je ozdobena podloubím, je zde dům Kalich, současné sídlo zdejšího městského úřadu a také renesanční dům U Černého orla zdobený sgrafity. Nachází se zde i vchod do litoměřického podzemí resp. do zdejších středověkých sklepů a katakomb, které v minulosti sloužily především jakožto skladiště potravin a útočiště, například při požáru a v době války.
V jihovýchodním rohu náměstí se nachází bílý děkanský Kostel Všech svatých s velkou věží. Oproti kostelu přes Dlouhou ulici se nachází gotická Stará radnice, ve které sídlí Oblastní muzeum.
Na severní straně náměstí také sídlí Knihovna Karla Hynka Máchy a hned vedle se nachází dům rodiny komika Felixe Holzmanna, kde prožil své dětství. Dnes je na tomto domě umístěna jeho busta s malou pamětní deskou. Bohužel jsme o tomto nevěděli a přes postavenou zahrádku restaurace ani nevšimli.
Stánky i davy lidí byly soustředěny do středu náměstí a my jsme ho tak mohli obejít po obvodu. Zastavili jsme se u Staré radnice a ačkoli bylo vše zavřeno, dostali jsme se průchodem do zadní části objektu, kde byl jen výtah a tak jsme pokračovali dál. Prošli jsme okolo Kostela Všech svatých a pokračovali Jezuitskou ulicí okolo kostela Zvěstování Panny Marie. Jde o poměrně mohutnou barokní budovu opatřenou dvěma věžemi umístěnými v průčelí. V interiéru budovy se nachází monumentální nástropní i nástěnné fresky. S bývalou jezuitskou rezidencí je kostel spojen nadzemní spojovací chodbou umístěnou do výše prvního podlaží. Ani tady jsme se ale nikam dovnitř nepodívali. Pokračovali jsme po Jezuitských schodech dolů. Monumentální kamenné schodiště bylo vybudované v ose původního mostu přes Labe roku 1828. Nezamířili jsme k Tyršovu mostu, ale zabočili jsme doprava a pokračovali ke kavárně Káva s párou.
Protože kavárna sousedí s kolejemi ladili vnitřní i vnější prostory do atmosféry první republiky, kdy nyní již zrušenou železniční zastávkou Litoměřice město, jezdily pouze parní vlaky. V zahradě kavárny byla v říjnu 2014 zprovozněna modelová železnice s dominantami města, kterou v květnu 2020 kompletně zrekonstruovali. Jedna malá parní lokomotiva (Krauss München) vyrobená v roce 1897, je umístěna před budovou. Hned vedle stojí kaple svatého Jana Křtitele.
Odtud jsme pokračovali Máchovou ulicí k domu Karla Hynka Máchy. Ve dvoře vinárny Vikárka se nachází Máchova světnička, místo posledního básníkova pobytu. Vstup do světničky s průvodcem zajišťuje Oblastní muzeum Litoměřice. Máchova světnička představuje dvě malé místnosti, z nichž měl básník překrásný výhled na řeku Labe. Na domě je umístěna pamětní deska s textem „V tomto domě žil a 6. listopadu 1836 zemřel básník Karel Hynek Mácha“. Připomíná domov autora proslulé básně Máj. V expozici nacházející se v Máchově světničce uvidíte ukázky básníkovy tvorby, řadu zajímavých textů, informace o hledání básníkovy podoby, jeho bustu, vidět můžete dokonce i sádrový odlitek Máchovy lebky a fragment jeho rakve.
Karel Hynek Mácha přišel do Litoměřic v druhé polovině září 1836, aby si zajistil místo advokátního koncipienta u advokáta Josefa Filipa Durase. Bydlel v pronájmu v domě, který patřil ševci Franzi Lorenzovi. V Litoměřicích kolem 20. října Mácha onemocněl. Nebyl to však v minulosti hojně zmiňovaný zápal plic, ale cholera. Kde se Mácha cholerou nakazil se přesně neví. Všeobecně je známo, že 23.října, při cestě na vrch Radobýl nad Litoměřicemi, uviděl požár a běžel ho hasit. Dokonce měl odvahu vlézt na střechu domu a odtamtud budovu hasil, lidé mu podávali vodu. Podle dobových záznamů se napil a poté onemocněl. Pravděpodobné však je, že se nakazil při své poslední návštěvě Prahy, kam chodíval pěšky z Litoměřic, protože tam právě epidemie cholery vypukla. Svou léčbu básník nezahájil včas, což by mu podle historiků zřejmě zachránilo život. 5. listopadu se Máchovi přitížilo a 6. listopadu 1836 zemřel. Pohřben byl v Litoměřicích 8. listopadu, v den, kdy se měl oženit s Eleonorou Šomkovou. Pohřbu se účastnil básníkův bratr Michal Mácha.
My jsme ale dovnitř nešli a pokračovali kopcem vzhůru kolem Biskupské rezidence. Je to barokní dvoupatrová trojkřídlá budova, sídlo úřadu biskupa litoměřické diecéze. Stojí na místě někdejších budov původní litoměřické katedrální kapituly založené v 11. století. Po založení samostatné diecéze v roce 1655 nechal biskup Jaroslav Ignác v letech 1683–1701 vystavět nové biskupské sídlo ve stylu paláce.
V rezidenci se nachází kaple sv. Vavřince (na fasádě rozpoznatelná zazděnými okny v prvním a druhém patře) a v přízemí je kaple zasvěcená Boží lásce. V přízemí biskupské rezidence se také nalézá velká knihovna pocházející z konce 18. století. V prvním patře se nachází velký trůnní sál s nástropními freskami.
Došli jsme na Dómské náměstí, též zvané Dómský pahorek, vrch, dříve také hora svatého Štěpána. Původně se zde nacházelo zdejší nejstarší osídlení, knížecí přemyslovské hradiště – písemně doloženo od roku 1096, ale podle archeologických vykopávek bylo toto místo patně trvale osídleno již ve starověku. V dnešním římskokatolickém církevním areálu vytvořeném v roce 1655, jehož středem je Dómské náměstí, se nachází katedrála sv. Štěpána, biskupská rezidence, kapitulní konzistoř, což je původní kněžský seminář pocházející z roku 1735, dále také nové proboštství z roku 1886, na jihu pak kanovnické domky a kapitulní děkanství pocházející z let 1674 až 1717.
Katedrála sv. Štěpána stojí na místě původně přemyslovské Baziliky z 11. století (ve 14. století přestavěna v gotickém stylu). Jde o velký jednolodní kostel vybudovaný v barokním stylu (zvenčí ovšem vypadá jako trojlodní bazilika), po obou stranách jsou tři průchozí kaple. Průčelí bylo původně koncipováno pro dvě věže, ale ty nakonec nebyly realizovány nad hlavní římsu a splynuly s ním. Věž (zvonice) je propojena s hlavní chrámovou budovou spojovacím obloukem, je podstatně mladší, pochází z konce 19. století. Větší opravy na statickém zajištění stavby se konaly zvláště v letech 1716, 1778, 1825 a 1892. Věž je celkem 65 metrů vysoká, její čtvercový půdorys činí cca 9×9 metrů. Byla dostavěna ve dvou etapách. První část stavby proběhla v letech 1711 až 1720, byly vybudovány základy věže až do výše 11 metrů, na nichž pak spočívala dřevěná barokní zvonice. dostavba věže do dnešní podoby proběhla v letech 1879 až 1881 .Na spojovací oblouk mezi věž a katedrálu byl umístěn osobní znak 14. litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela. Věž katedrály je od roku 2010 přístupná pro veřejnost a je z ní krásný výhled na město i na jeho nejbližší okolí.
My pokračujeme severovýchodní branou k chrámu sv. Václava. Nachází se v něm oltář s oltářním obrazem znázorňující „smrt sv. Václava“. Na oltářní mense stojí bohatě zlacená schránka (rakvička) s ostatky sv. Felixe ze Sutri, jehož oválný obraz zdobí víko schránky. Tyto ostatky přivezl biskup Šternberk roku 1676 z Říma z katakomb sv. Cyriaka. My se ovšem dovnitř nepodívali, jen obešli dokola a pokračovali kolem městského úřadu zpět na Mírové náměstí.
Trhy stále pokračují, mnozí míří k městskému divadlu, kde začíná dětské představení. My jsme prošli kolem radnice a také zabočili k Městskému divadlu K.H. Máchy a litoměřickým parkánům. Je zde umístěna socha K.H. Máchy a my se kocháme krásnými, byť již v podvečerním stmívání, výhledy. Prošli jsme parkány José Rizala a zamířili ke Gotickým dvojčatům. To už je ale poslední zastavení a míříme zpět na Mírové náměstí.
Dodnes stojící, byť upravená, budova městského divadla, která se svými 200 lety existence patří k jedněm z nejstarších do dnešních dnů stojících kamenných divadelních budov v Čechách. Název Městské divadlo nesla budova od svého prvního otevření až do roku 1945, od té doby se jmenuje Divadlo Karla Hynka Máchy.
Tyto parkány (1513) jsou součástí hradebního opevnění královského města Litoměřice. Rozprostírá se z nich krásný výhled na historickou část města, řeku Labe a Házmburk
Gotické dvojče je jedním z nejstarších dochovaných obytných domů v Litoměřicích, jehož datování kolísá od 2. poloviny 15. ke 2. čtvrtině 16. století. Přesto, že je tato budova nejisté datace, je jedním ze dvou téměř intaktně dochovaných gotických domů ve městě. Tím druhým je objekt dnešní Galerie a muzea litoměřické diecéze na Mírovém náměstí.
Teď už trhy pomalu končí, skončil program, rodiče s dětmi kupují poslední sladkosti a pomalu se všichni rozcházejí. My jsme se nakonec rozhodli, že nevyužijeme žádnou restauraci a jen si koupíme kebab, který jsme si snědli na pokoji. V noci bylo v hotelu trošku „vzrůšo“. Ve vedlejším pokoji probíhaly nějaké ostřejší hádky a když jsme ráno vstali na snídani, potkali jsme u dveří pokoje policisty. Na recepci se nás ptali, zda jsme něco nezaslechli a my se dověděli, že policie na onom pokoji byla už v noci.
Po snídani jsme se sbalili a vyrazili do Terezína, který je, bohužel, spjatý s 2.sv. válkou a židovským ghettem. Ani Litoměřice to neměly lehké. Po Mnichovu 1939 nespadaly pod Protektorát Čechy a Morava, ale patřily do Sudet, které byly přičleněny k Hitlerově Velkoněmecké říši. Pro účely výstavby podzemní továrny Richard nacisté v Litoměřicích zřídili největší koncentrační tábor na území dnešní České republiky s krematoriem. Táborem prošlo 18 tisíc vězňů mnoha národnostní, z nichž 4500 v táboře zahynulo. Továrnu, jež měla tři části Richard I. Richard II. a Richard III. však Němci stihli zprovoznit jen v části dolu Richard I. kde vyráběli součástky k tankovým motorům. Zajímavostí je, že koncentrační tábor nebyl osvobozen sovětskými vojsky jako Litoměřice ale, že jej velitel tábora již ráno 5. května 1945 rozpustil. Osvobození vězni bohužel zanesli do přilehlých Litoměřic nákazu tyfu, který v táboře řádil.
Po konci druhé světové války 10. května 1945 byly Litoměřice bombardovány ruským letectvem, které se snažilo zničením mostu přes Labe zamezit ustupující německé armádě dostat se do amerického zajetí. Bombardování most nepoškodilo, bylo však poničeno přibližně 10 domů v okolí.
zdroj:https://www.mkz-ltm.cz/divadlo/z-historie/
zdroj:https://cs.wikipedia.org
zdroj: https://www.muzeumlitomerice.cz