Cestujeme po Česku
Mělník a Říp
Kdo nebyl na Řípu, jako by nebyl Čech. Tak jsme se na něj vydali i my.
Říp je od nás vzdálený něco přes hodinu jízdy autem a proto vyrážíme v dopoledních hodinách. Původní plán byl zajet na Říp, pak se zastavit v Hostíně u Vojkovic pro český chřest a na zpáteční cestě zastavit na skok v Mělníku. Jenže po cestě jsme změnili plány a rozhodli se zastavit v Mělníku už cestou tam – jen na skok. Nakonec z toho byly skoro 3 hodiny.
Trasa dlouhá 1,8 km, převýšení 17m, vhodné pro kočárky. Obejít se to dá za nějakých 30 minut, ale pokud se zastavujete jako my a nespěcháte, strávíte tu 2-3 hodiny.
Mělník je původně slovanské pojmenování kopce z mělnících se hornin křídového útvaru. První zmínky o této oblasti pocházejí z 9.století. Na něm stál starý dřevěný hrad Pšov, který byl nahrazen koncem 10.století novým kamenným hradem Mělník. V tomto období se začala na Mělníku pěstovat vinná réva.
Od roku 1000 se na Mělníku tradoval zvyk dávat hrad kněžnám a královnám věnem. Ten se později rozšířil i na město vzniklé pod hradem (královské věnné město).
Město Mělník vzniklo ve 13. století z podhradí a později trhové osady. Zakládací listinu město nemá. A tak první zpráva, podle níž se Mělník považoval za město, se objevila až v listině Přemysla Otakara II. z 25.listopadu 1274. Mělník prohlásil natrvalo za královské věnné město až Karel IV. Ten sem dal přivézt z Burgundska a ze Champagne vinnou révu a zvelebil tak mělnické vinařství.
Podařilo se nám zaparkovat kousek od náměstí na neplaceném parkovišti. Přes Náměstí Karla IV jsme stoupali skrz Pražskou bránu na náměstí Míru.
Gotická věž Pražské brány představuje nejstarší dochovanou součást středověkého městského opevnění. Současná podoba těla věže pochází z roku 1536. O těchto neklidných dobách dodnes vypovídají úzká štěrbinovitá okna i střílny klíčového tvaru. Věž sloužila i jako vězení, později zde byl vybudován vodojem, z něhož byla voda čerpaná z říčky Pšovky rozváděna do městských kašen.
V 60. letech 20. století zde akademický malíř Vladimír Veselý vybudoval originální výtvarnou galerii. Výtvarnému umění slouží Pražská brána dodnes. Návštěvníci galerie a kavárny Ve Věži zde mohou obdivovat díla současných mladých umělců i renomovaných výtvarníků a zároveň i jedinečný pohled na město z oken nejvyššího, pátého patra věže.
Pokračovali jsme do infocentra kousek za náměstím, kde jsme chtěli jít do mělnického podzemí, ale termín bychom měli až odpoledne. Ne že by bylo o podzemí takový zájem, ale právě naopak, do podzemí se chodí každou půlhodinu, ale pouze pokud je víc jak 4 lidi. Tak dlouho tu ale my nebudeme, tak jsme poděkovali a odešli. Zabloudili jsme do pasáže, která vyústila v Husově ulici, kterou jsme se dostali k soše Karla IV. To už se nám otevřel nádherný výhled na Labe.
Nad soutokem Labe s Vltavou se nad řekou a svahem porostlým vinicemi rozkládá zámek Mělník, původním názvem Pšov. Jméno je odvozeno z názvu slovanského kmene Pšovanů a dodnes zůstalo zachováno v názvu potoka Pšovky a bývalé obce, dnes městské části Pšovka.
Původně byl hrad dřevěný, ale na konci 10. století byl zřejmě nahrazen kamenným sídlem, jehož pozůstatkem je jižní věžovitá část západního křídla zámku. V této době držela panství kněžna Emma, manželka Boleslava II. a na jejích stříbrných denárech se poprvé objevuje jméno Mělníka „Civitas Melnic“. Hrad i město poté držely manželky významných českých panovníků. V dobách sporů s manželem Janem Lucemburským zde pobývala delší dobu i Eliška Přemyslovna. A právě za posledních Přemyslovců ve 2. polovině 13. století došlo k velké gotické výstavbě hradu. Poslední manželka Karla IV, Eliška Pomořanská, sídlila na Mělníce až do své smrti roku 1393 a patrně ona nechala postavit hradní kapli, zasvěcenou tehdy svatému Ludvíkovi, dnes svaté Ludmile. Jako poslední zde sídlily manželky Jiřího z Poděbrad. Kolem 80. let 15. století došlo k pozdně gotickým úpravám hradu, kdy byla zbudována vstupní brána do hradu. Po roce 1579 držel Mělník jako léno Rudolfa II. Jiří starší Popel z Lobkowicz a zřejmě tehdy byla provedena jednodušší sgrafita západního křídla v nádvoří. Za třicetileté války zámek dosti zpustl a roku 1646 byl zastaven Heřmanovi Černínovi z Chudenic, který ho opět upravil k obývání. Teprve roku 1687 odkoupil zámek a panství Mělník od císaře Leopolda I. a od základů nechal postavit jižní křídlo zámku a nové stavení. V průběhu 18. století dali původní majitelé postupně přednost blízkému zámku Hořín a Mělník zůstal především administrativním centrem panství. Poslední černínská dědička panství, Marie Ludmila, se roku 1753 provdala za Augusta Antonína Josefa (Eusebia) Lobkowicze. Od té doby vlastnila Mělnická větev rodiny Lobkowiczů zámek až do roku 1948 a v roce 1992 jí byl opět navrácen. Na zámku byly koncem 19. století instalovány vzácné obrazy a mobiliář z lobkowiczkých sbírek a bylo v něm založeno vinařské muzeum.
Zabočili jsme doprava k Vile Karola a pak pokračovali kolem zdí zámku k vyhlídkovému místu. Tady jsme si vyfotili soutok Labe a Vltavy, nebo jsme si to alespoň mysleli. Pokračovali jsme ulicí Vinohrady Karla IV a kolem jedné z budov ZUŠ se vrátili ke kostelu sv. Petra a Pavla, který jsme obešli. Zjistili jsme, že za pár minut se otevře kostnice i vyhlídková věž a tak jsme zašli nejdříve dovnitř kostela. Platí se tu vstupné 20 kč a může se i fotit. Pak jsme už zamířili k věži. Vstupné 60 kč se platí ve druhém patře věže. Vystoupali jsme 180 schodů a rozhlédli se po okolí. Dověděli jsme se, že když cca 20 min. počkáme, bude poledne a zvoník rozezvoní zvony a my to budeme moci sledovat. A tak jsme se na ochozu pomalu procházeli a až nyní jsme si všimli, že ten soutok, co jsme si fotili nebyl soutok Labe a Vltavy, ale Labe a vraňansko-hořínského plavebního kanálu. Ten pravý soutok Labe a Vltavy byl o kousek dál. Pět minut před 12 jsme sešli z ochozu a zahlédli připraveného zvoníka, který nám půjčil sluchátka a společně s dalšími lidmi jsme sešli k němu, kde přesně ve 12 hodin rozhoupal 2 ze tří zvonů věže. Po 10 minutách zvonění nám ještě popovídal o historii a osudu všech zvonů a my odcházeli nabití pěkným zážitkem. Po opuštění věže jsme zamířili ještě do kostnice. I zde se platí 60 kč. Milá slečna nám pustila komentář v češtině s tím, že je to pietní místo a fotit se zde nesmí. Ačkoli je to jen jedna místnost, stojí za zhlédnutí. Po nějakých 10 minutách odcházíme a už míříme zpět k autu.
Římskokatolický kostel svatého Petra a Pavla v Mělníku je jedním z nejstarších kostelů v Čechách. Trojlodnímu gotickému kostelu vévodí 60 metrů vysoká věž čtvercového půdorysu s barokním zakončením, která tvoří dominantu města Mělník a tyčí se nad soutokem Labe s Vltavou. Pod kněžištěm chrámu se nachází krypta s kostnicí.
Počátky kostela jsou kladeny do období kolem roku 1000 – doby kněžny Emmy (+1006), manželky českého knížete Boleslava II. V letech 1483–1488 byla postavena nynější věž a ze stejné doby pochází také chrámové trojlodí. Svou nynější podobu získal kostel v roce 1520. Menší úpravy proběhly ještě po požárech v letech 1555 a 1681 (barokní cibulovitá báň věže), jakož i při komplexní obnově kostela v letech 1910–1916. Kostel je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.
Zajimavostí kostela jsou zvony pravděpodobně z roku 1410 odlité s velkou pravděpodobností pražským zvonařem Egidiem – Jílkem. Při požáru kostela roku 1681 se roztavily. Teprve roku 1690 byly do věže vyzdviženy tři nové zvony z dílny mladoboleslavského zvonaře Jeana Pricqueye. Do dnes z nich zůstaly jen dva „Sv. Petr a Pavel“ a „Sv. Václav a Ludmila„. Václav Koníček pořídil náhradu za odnesený 3. zvon a až v roce 1993 ho litoměřický biskup Josef Koukl vysvětil svaté Anežce a Zdislavě.
Kostnice
Vznik kostnice souvisí se hřbitovem, který kostel svatého Petra a Pavla kdysi obklopoval, a kosti jsou zde ukládány už od 30. let 16. století. V kryptě jsou ostatky asi 15 tisíc lidí. Nachází se pod kněžištěm chrámu.
Mělnická kostnice sloužila svému účelu do roku 1775, kdy bylo pohřbívání na hřbitově u kostela sv. Petra a Pavla zastaveno a přeloženo na hřbitov u kostelíka sv. Ludmily. Zrušena měla být i kostnice, avšak Mělničtí toto nařízení vyřešili jejím uzavřením. Později se proto mohla stát studijním materiálem pro profesora Jindřicha Matiegku, zakladatele české antropologie. Jím byla kostnice v letech 1915 – 1919 uspořádána, na což nás upozorňuje pamětní deska u vstupu.
Nachází se zde ostatky 10 – 15 000 osob. Z nich sestavená stěna na západní straně nese název Kalvárie, vkládáním lebek mezi dlouhé kosti v dalších částech vznikly jednoduché obrazy kotvy a srdce, symbolizující naději a lásku, či nápis „Ecce mors“ (Ejhle smrt). Na tabulce si můžeme přečíst nápis: „Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy.“ Právě tehdy si asi nejspíše uvědomíme pomíjejícnost lidského života a fakt smrti.
Pozdně gotická věž kostela sv. Petra a Pavla měla své předchůdkyně, nejprve v podobě románské a později starší gotické. Se stavbou věže se začalo na počátku 80. let 15. století. Věž vyrostla v průběhu několika let, což její stavitelé zaznamenali na několika místech. Rok 1486 nese klenba přízemí věže, kaple Božího hrobu, která patří spolu s komnatou prvního patra k nejhodnotnějším prostorům kostela. Letopočet 1487 nalezneme na římse pod velkým gotickým oknem na východní straně a konečně římsa nad ním je opatřena letopočtem 1488. Ten je součástí kryptogramu prozrazujícího jméno stavitele Johanna Spiesse z Frankfurtu.
Původně byla věž zakončena gotickou jehlancovou střechou, po ničivém požáru roku 1681 dala oprava věži raně barokní cibulovitou báň doplněnou cibulkami nad nárožními věžičkami ochozu. Věž sloužila jako strážní místo i jako zvonice.
Roku 2006 byla zahájena náročná oprava věže s cílem jejího zpřístupnění. Ochoz věže (ve výšce 37 m) nás přivítá na své západní straně. Za dobré viditelnosti je možné dohlédnout např. na města Kralupy nad Vltavou i Kladno, stejně jako severněji na vrcholky Českého středohoří, před nimiž se nachází homole hory Říp.
Sedli jsme do auta a za půl hodiny jsme dojeli do obce Rovné, kde jsme zaparkovali a lipovou alejí vyrazili na Říp. Cesta nahoru nám trvala necelou hodinu, ale často jsme odpočívali a kochali se. Sportovci budou nahoře za půl hodinky. Když jsme vyšplhali nahoru, čekala na nás hospůdka, kde je možné posedět i s vlastní svačinou, jak hlásala cedule na domku. My se rozhodli, že dojdeme k rotundě a poté se vrátíme zpět na polévku Zelňačku. Rotunda nás zklamala. Vstupné 60 kč a uvnitř jen malá „místnost“, ale alespoň půjdou peníze na údržbu. Od rotundy jsme pokračovali k vyhlídce a poté k místu odkud byl odvezen kámen na stavbu národního muzea. Při koukání do mapy jsme si všimli zkratky směrem k lipové aleji a tak jsme oželeli zelňačku a vyrazili zkratkou. To jsme ale netušili, že zkratka vede prudce z kopce dolů a celou cestu jsme spíš sjížděli po nohách od stromu ke stromu, než v pohodě šli. Navíc byl přes cestu velký spadlý strom, který nešel podlézt a tak jsme museli ladně vyskočit a přes kmen se převalit. Zkratka vyústila kousek před alejí a pak jsme již pokračovali k autu. Celé nám to trvalo 2 hodiny.
Trasa od parkoviště v obci Rovné na Říp a zpět 3,4km, převýšení 192m. Až k rotundě vhodné pro kočárky, dále pak již pro kočárky nevhodné.
Hora Říp je se svými 460,8 m n. m. již z daleka viditelný a výrazný vrch čtyři kilometry jižně od Roudnice nad Labem. Vrchol Řípu s románskou rotundou svatého Jiří vystupuje asi 200 metrů nad okolní plochou krajinu. Podle pověsti sem přišel praotec Čech, přehlédl okolní krajinu a rozhodl se zde usadit.
Nápadná vyvýšenina poutala pozornost lidí od nejstarších časů a v rovinaté krajině byla důležitým orientačním bodem. Jméno je indoevropské a jeho původ tak sahá až do doby bronzové. Znamená prostě Hora.. Svým tvarem je Říp stolová hora s vrcholovou plošinou ve tvaru elipsy. Jde o pozůstatek jádra třetihorního vulkánu, který se tyčil do výšky více než 1 km nad úroveň dnešního vrcholu. Říp je dnes již značně snížen zvětráváním, se silnými suťovými vrstvami na úpatí. Zdejší sodaliticko-nefelinický čedič obsahuje kromě olivínu i magnetovec, což způsobuje lokální magnetické anomálie, které se projevují výchylkami střelky kompasu. Na úpatí Řípu vyvěrají tři prameny, z nichž ten východní je odjakživa považován za léčivý. Až do roku 1879 byl Říp bezlesý. Dnes téměř celou horu pokrývá dubohabrový les.
Každoroční pouť se koná v neděli před svátkem svatého Jiří (24. dubna), související zábavní a kulturní program o následujícím víkendu.
Na vrchol vede několik značených turistických cest. Roku 1907 byla v sousedství rotundy postavena turistická Boumova chata, která dodnes slouží jako výletní restaurace. Na zdi chaty je připevněn patriotický nápis „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“. Každoročně se na Říp vypravuje mnoho průvodů, pochodů a procesí pořádaných různými organizacemi. Na podzim pořádá klub roudnických cyklistů „Výjezd na Říp“. Cílem je vyjet co nejrychleji horu bez jediného dotyku nohou země.
Roku 1868 zde byl vyzvednut a do Prahy slavnostně dopraven jeden ze základních kamenů Národního divadla. Do Prahy jej doprovodilo 300 jezdců a cestu lemoval špalír družiček s košíčky plnými květů.
Legenda, kterou poprvé zaznamenal počátkem 12. století kronikář Kosmas, pokládá právě horu Říp a její okolí za místo, kde se usadili první Slované vedení praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti a kde se odehrálo rituální „vzetí do vlastnictví“ okolní země, vrcholící jejím novým pojmenováním po vůdci těchto Slovanů, Čechovi (latinsky Boemus). V časně slovanské době však bylo území Řípu neosídleno, patrně pro nedostatek vody. Hora však ležela přesně ve středu tehdejšího slovanského osídlení Čech a horizont, jehož lze dohlédnout z jejího vrcholu, tvořil zároveň hranici tohoto osídlení.
Pověst o praotci Čechovi rozvinul v 16. století Václav Hájek z Libočan, podle něhož byl vojvoda Čech po své smrti pochován v nedaleké Ctiněvsi (1,5 km JV). Nejznámější zpracování pověsti vytvořil roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.
Hora Říp byla od počátku 17. století, s několika přestávkami včetně nacistické a komunistické konfiskace, v majetku šlechtického rodu Lobkoviců.
A protože jsme se nacházeli jen asi 15km od obce Černouček, kde bydlí prezident Petr Pavel, rozhodli jsme se tam zajet a omrknout mu to tam. Jeho dům se nachází v části vesnice, kde vyrůstá mnoho nových domků a ten jeho byl mezi ostatními vcelku malý a nenápadný, takže nám chvilku trvalo, než jsme ho indetifikovali. Udělali jsme si rychlou fotku z auta a jeli dalších 20km do Hostína u Vojkovic, kde se nachází chřestová farma a protože je nyní chřestová sezona, zastavili jsme se tam a nakoupili spoooustu chřestu. Odtud jsme už ale vyrazili domů.
Výlet na Říp určitě spojte ještě s nějakým výletem v okolí, není to totiž na celodenní, ani půldenní túru.
zdroj:https://www.lobkowicz-melnik.cz/historie-zamku-melnik/
zdroj: https://m.melnik.cz/historie-mesta-melnika/ds-1070