Cestujeme po Evropě
Sicilia – Sicílie
Náš itinerář – den po dni
Sicílie - červenec 2022
Rozloučili jsme se se Sicilií. Byli jsme tu poprvé, ale určitě ne naposledy.
Ostrov je to vrásčitý, plný kopečků, snad žádná vesnička, městečko nestojí na rovině. Jejich úzké jednosměrné uličky, kde, pro nás s údivem, projede i velké hasičské auto, parkuje se na všech možných i nemožných místech a kde má přednost ten drzejší, jsou typicky italské. Ve větších městech jsou sice silnice širší, ale platí tu pravidlo, kolik aut se vedle sebe vejde, tolik jízdních pruhů tu je. A do toho svižné skútry, které vás předjíždějí zprava i zleva a vy musíte mít oči naprosto všude. Na Sicílii milují kruhové objezdy, jsou všude a různých tvarů, někdy veliké, dvouproudé, jindy jen namalované čáry na zemi, taky milují značky dovolující maximální rychlost, nejoblíbenější je 50km/h. Ale téměř nikdo to nedodržuje, kdo ano, je vytrouben, v lepším případě předjet na plné čáře, často i na dvojité. Přesto necítíte nijak velkou agresi, pomstychtivost, vulgarity a jiné nepříjemnosti z našich silnic. Výše napsané není žádnou kritikou, je to konstatování viděného, zažitého, ale hlavně tak typického pro Itálii, že to nepřekvapí.
Sicílie a příroda
Okolní příroda je kouzelná, silný zážitek máme z výstupu na Etnu.
Člověk by si představil, že je to jako na Sněžku – prostě jeden kopec s lanovkou a dobrý. Omyl! Až na místě vám dojde, že to není jen jeden kopec, ale mnoho kopečků, mnoho kráterů.
400 výškových metrů (které jsme šli nahoru), není jen strmá cesta vzhůru, ale chvilku nahoru, pak zase chvilku dolů, chvilku doprava, chvilku doleva, chvilku po drobných kamíncích, chvilku přes větší lávové kameny, jindy zase v lávovém prachu. Sice nepopadáte dech, ale kocháte se a obdivujete jak mocná je příroda nejen v ničení, ale i znovuzrození.
Sicilie ale není jen Etna, je to i mnoho archeologických památek z různých období sicilských dějin. A že to byly dějiny – díky vlivům různých nájezdníků – zajímavé a bohaté.
První jeskynní malby pocházejí již okolo roku 12 000 př.Kr. V době bronzové zde byl kmen Sikelů – od nich je pravděpodobně odvozen název Sicílie. Následně se tu vystřídali Kartaginci, Řekové, Římané, Vandalové, Ostrogóti, Byzantinci, Arabové, Saracéni, Normané, Hohenštaufové, Anjouovci. Poté Sicílii ovládli Španělé. V 19. století se stala součástí Itálie. V druhé polovině 19. století vzniká mafie.
A to moře!
Hraje všemi odstíny modré, na jihu – kde jsme převážně byli – jsou pláže písčité s velmi pozvolným vstupem do vody – sen všech rodičů malých dětí a neplavců. Mnoho pláží se schovává v zátokách, meandrech, někdy k nim je lehký přístup, jindy trošku složitý, ale stojí to za to!
Za tu krátkou dobu pobytu jsme potkali jen jednou malé krabíky, rybičky, téměř žádné mušle a pár hnědých malých medúz – které ovšem pěkně žahají. Stopy po jejich žahnutí máme na ruce ještě měsíc po kontaktu.
Sicílie - jídlo a lidé
Sicilská kuchyně je typicky italská s vlivy od Řeků, Španělů i Francouzů. Je plná mořských plodů, je svěží a rozmanitá. Hlavním jídlem dne je večeře, ono se vám v poledne v tom teple ani moc jíst nechce. To si dáte jen šťavnaté ovoce, možná bagetku – kterou jste si ráno koupili v místní pekárně, ještě teplou a křupavou. Večer pak vyrazíte do ulic, do restaurací, za zábavou a nebo jen posedíte na terase s přáteli, uzobáváte mnoho druhů výborných sýrů, salámy, sušená rajčata či olivy a popíjíte lehká a svěží (šumivá) vína.
A lidé? Obdivuji jejich přátelskost, úsměvy, zdvořilost, galantnost a…. absolutní ignoraci k cizímu jazyku. Chi chi.
Ano, můžete na ně mluvit česky, anglicky či německy, vždy vám ale odpovídají v italštině, klidně vám to 20x zopakují, snaží se hledat jiná slůvka, jiný popis toho samého, ale vždy italsky.
Čekají, až jim pokývete hlavou, že rozumíte – potěší je to. Když nerozumíte, tak vám to ukáží „rukama, nohama“, snaží se. Takoví nejsou jen místní obyvatelé kdesi na ulici, v malých krámcích, ale i obsluha v restauraci, policisté či na kasách u památek.
