Cestujeme po Evropě
Portugalsko – Porto, Póvoa de Varzim, Douro, Pinhao, Lameco, Alvarenga, Arouca
Po 20 letech dovelená bez dětí. Ne že bychom s nimi cestovat nechtěli, ale jsou ve věku, kdy chtějí ten svět objevovat bez rodičů za zády a my si znovu zvykáme cestovat jen ve dvou.
Naše kroky míří do Portugalského města Porto. Mnozí říkají, že se dá vidět během tří dnů vše, co město nabízí, my měli těch dnů 7 + 3 dny na objevování okolí řeky Douro. Během té doby jsme nachodili 110km – ano, opravdu počítáme jen to nachozené, nejsou započítány ani autobusy, metro, auto či loď, kterými jsme se na daná místa samozřejmě občas přibližovali. Pro případné „matematiky“ – ano, tato uvedená vzdálenost neodpovídá údajům uvedených na přiložených mapách, protože jak každý turista ví, okolo, ale i uvnitř památek se toho nachodí mnohem, mnohem víc a naše mapy jsou spíš itinerářem každé procházky.
Obzvlášť okolo památek v centru města jsme během pobytu procházeli opakovaně (a samozřejmě vždy znovu a znovu fotili, protože „z tohohle úhlu a světla to ještě nemáme“), ale uvnitř jsme byli vždy jen jednou.
1. den - přílet z Prahy do Porta, odpolední procházka "po okolí"
• Capela das Almas de Santa Catarina/ Mercado do Bolhão/ Igreja da Santíssima Trindade/ Câmara Municipal do Porto/ Teatro Municipal do Porto – Rivoli/ Teatro Sá da Bandeira/ Depósito de Sola e Cabedais Adriano Vieira da Silva Lima/ Igreja Paroquial de Santo Ildefonso.
Naše auto necháváme v Praze na placeném soukromém parkovišti – trochu s obavami parkujeme hned vedle zdí Ruzyňské věznice – a míříme na letiště, snad tam to auto po návratu bude. Nervozita mírně stoupá, neboť pražské letiště má s nástupem prázdnin personální problémy a již několik dní sledujeme ve zprávách informace o tom, že jsou lety zpožděny, případně, že lidé odletí, avšak jejich zavazadla nikoli nebo do koncové destinace dorazí s několikadenním zpožděním. A proto máme vše důležité na první dny v příručních zavazadlech. Na letišti se to hemží nejen turisty dychtícími po odletu, ale také reportéry z různých TV informujících o „dramatické“ situaci na letišti. Ano je tu vcelku rušno, ale nic dramatického se tu neděje. U odbavení se loučíme se svým kufrem, slibujeme si, že se uvidíme za 3 hodiny v Portu na letišti a odcházíme na pasovou kontrolu se zbylými příručními zavazadly. Vše proběhlo bez problémů a už čekáme až nás zavolají k nástupu a pak čekáme v nástupním „rukávu“, protože z letadla ještě vystupují ti co právě přiletěli a pak čekáme už všichni v letadle s „pozitivním“ hlášením: „nástup kompletní, posaďte se, ale NEPOUTEJTE SE, neboť právě pod vámi proudí palivo do letadla, aby ho bylo dost k dalšímu letu. “ Konec čekání, vzlétáme!
Trasa dlouhá 4km
Na letišti v Portu je situace o dost klidnější (ale i zde při východu z letadla míjíme ve spojovacím rukávu frontu těch co by rádi nastoupili do našeho letadla) a my jen chvilku čekáme na kufr – který naštěstí přiletěl s námi – a míříme k východu. Tady na nás, dle instrukcí z Bookingu, má čekat soukromý taxík a odvézt nás k hotelu v centru. (teď po dovolené už víme, že metro staví hned o patro níž a jede přímo do centra, takže taxík není potřeba, ale tehdy jsme chtěli jen nasednout a jet). Nikdo ovšem nečeká, na přiložené číslo se nedá dovolat. Obcházíme, hledáme a nic. Znovu projíždíme info z Bookingu a najednou nám přistane zpráva na Whattsapp s číslem na jiného řidiče. Voláme tedy kde je a už ji – tedy řidičku – vidíme přicházet. Malinkatý kámen obav nám spadl ze srdce. Nasedáme, vyrážíme. Cesta ubíhá rychle – někdy až moc rychle a trošku nebezpečně – ale za půl hodiny stojíme před hotelem. Ubytujeme se a protože je pozdní odpoledne vyrážíme na obhlídku okolí.
Hned u hotelu máme malý park s rybníkem a vodotryskem. Kromě kachen se tu nachází i parta bezdomovců se psem. Dnes nedůvěřivě koukáme a odvracíme zrak, následující dny si už na jejich přítomnost a zápach zvykáme a na konci pobytu to skoro vypadá, že si začneme tykat. Dnes tedy míříme ke kapli svaté Kateřiny 1 – Capela das Almas de Santa Catarina. Ulice jsou vcelku úzké a my obdivujeme, že se tudy protáhnou i autobusy MHD. Hned u kaple je zastávka metra, takže tu neustále proudí lidé a mezi nimi se pletou turisté chtějící vyfotit si kapli v celé její kráse. Je to však skoro nadlidský úkol. Když už jsme tady, rozhodneme se dojít ještě o kousek dál k tržnici 2 – Mercado do Bolhão. No to je něco na nás….labužnicky procházíme kolem jednotlivých stánků převážně s jídlem, pochutinami, přísadami, ale i tradičními suvenýry, líbí se nám rozmanitost nabízeného sortimentu a žaludek nám říká, že nutně potřebuje alespoň něco ochutnat. Nakonec tedy koupíme kornout se sýry za 5E a vybrané mořské plody, které nám prodavačka připraví na místě. Místa k sezení či stání u stolků jsou obsazené a tak usedáme, tak jako ostatní, na schody. Místní ostraha je k tomu tolerantní, ale dbá na to, aby zůstaly schody stále průchozí – slušně, mile ale nekompromisně. Nikdo s tím nemá problém, posedávají tu lidé nejen s jídlem, ale i se skleničkami s vínem, upíjejí, povídají si a užívají podvečer dne.
Je čas pokračovat dál ke kostelu Trindade 3 – Igreja da Santíssima Trindade a následně k radnici 4 – Câmara Municipal do Porto. Tak daleko jsme přeci jít nechtěli, ale vždyť každý další bod je jen kousek od toho předchozího. Začíná se stmívat a tak se pomalu vracíme k hotelu. Po cestě ještě projdeme okolo městského divadla Rivoli 5 – Teatro Municipal do Porto – Rivoli a zajdeme do ulice k dalšímu divadlu 6 – Teatro Sá da Bandeira. Když už jsme tady, chceme ještě najít bývalé skladiště pro ševce, 7 – Depósito de Sola e Cabedais Adriano Vieira da Silva Lima, dá nám to trochu práce, protože na mapách to není značené, ale po chvilce nalézáme průčelí domu na němž jsou patrné zbytky dřívější slávy. Podnik byl v roce 2016 uzavřen a od té doby jen chátrá. Poslední cílenou zastávkou je další modro-bílý kachlový kostel 8 – Igreja Paroquial de Santo Ildefonso. Odtud už míříme kolem parku Oliveira k hotelu. Večer pak na pokoji plánujeme následující den.
2. den - Póvoa de Varzim
- Park Jardim Eça de Queiroz/ Póvoa de Varzim City Hall/ fontána de São Sebastião/ Ethnography and history Muzeum/Igreja Matriz da Póvoa de Varzim/Capela de São Roque/ Nossa Senhora da Conceiçãom/ As Portas do Céu/ Casino/ Largo do Passeio Alegre/ akvadukt Santa Clara/ Klášter Santa Clara
Sledujeme předpověď počasí, dnes má být slunečný a teplý den a proto po snídani sedáme na metro B a jedeme s ním až na konečnou, do malebného města Póvoa de Varzim. V naší stanici staví dle mapy 4 trasy (ale jak se dočtete v dalších dnech, nakonec u nás stavěla i trasa pátá), takže sedáme na červenou, která jede přímo do Póvoi a bez přestupu jedeme hodinu. Vlaky metra jsou velmi pohodlné, čisté a po výjezdu z Porta jedou stále po povrchu a tak máme možnost kochat se okolím. Míjíme nákupní zonu a následně ve městě Vila do Conde dlouhý viadukt.
My jsme jeli ze zóny 1 do zóny 6 a protože jsme věděli, že pojedeme jen tam a pak zpět, vybrali jsme si nákup jednotlivé jízdenky. Platili jsme tedy 0,6E + 2,85E + 2,85E (Advante karta + cesta tam + cesta zpět) = 6,3E
Metro v Portu má 6 tras, všechny se setkávají ve stanici Trindade. Trasa D (žlutá) jako jediná přetíná v tomto místě zbylých 5 tras. Ostatní trasy mají velkou část zastávek společných a rozjíždějí se do různých směrů až téměř na okrajích města.
Jízdenky se kupují v metru nebo v několika obchodech (my ale za celou dobu nezjistili kde) a platí jak na metro tak i autobus. V metru v automatu se dá platit kartou i v hotovosti. Když si kupujete svoji první jízdenku, musíte si k tomu zakoupit i Advante kartičku (papírová kartička, která vyjede z automatu po zaplacení vybrané jízdenky) a na ni se pak nahrávají jednotlivé nebo časové jízdy (každý druh musí mít svoji Advante kartičku) a cena jízdenky se odvíjí od zvolené zóny kam chcete jet. My jsme během pobytu měli Advante karty dvě. Jednu jsme používali na jednotlivé jízdy (a bylo jedno, zda jedeme v rámci jedné zóny nebo jsme přejížděli více zón) a druhou na celodenní jízdenku (dokupovali jsme později). Advante se označuje na terminálu (pípnutí) při vstupu do metra, při změně linky metra i v každém autobuse. Pokud máte celodenní na všechny zóny tak asi pokaždé pípat nemusíte, ale protože neustále potkáváte kontrolory, kteří provádí náhodné kontroly, raději jsme pokaždé označovali.
Cestou si říkáme, že zajdeme jen k Hlavnímu kostelu Matriz da Póvoa de Varzim a zdi s modrými dlaždicovými panely a pak plácneme svá těla na pláž. Z cesty „jen ke kostelu“ byla nakonec 2km (celá trasa pak byla 4km) procházka historickým městem. Na konečné metra tedy vysedáme a jdeme na náměstí 1-Park Jardim Eça de Queiroz které je uprostřed rozděleno silnicí na dvě parkové části. My se vydáváme napravo a přicházíme před majestátní budovu radnice 2 – Póvoa de Varzim City Hall. Pak pokračujeme k památníku významného portugalského spisovatele Eça de Queirós, který se zde narodil. Pokračujeme k 3 – fontáně de São Sebastião z roku 1855. Podle výzdoby náměstí, některých ulic i této fontány tušíme, že se tu buď konala nebo bude konat nějaká „srdíčková“ slavnost. Pokračujeme okolo muzea 4 – Ethnography and history Muzeum až ke zmiňovanému kostelu (5). Prohlížíme si ho nejen z venčí, ale i uvnitř.
Poté uličkami pokračujeme zpět k náměstí. Přecházíme na levou část, stojí zde malé železné podium a pranýř z roku 1514. Bohužel nejsou moc vidět, protože tu jsou stánky s různými sladkými i slanými dobrotami. My pokračujeme dál snažíc se dostat k pláži. Cestou míjíme kostel 7 – Capela de São Roque a zavítáme i na pevnost zvanou také Hrad 8 -Nossa Senhora da Conceição ze které máme krásný výhled na město i oceán. Když jsme dost vynadívaní, scházíme k promenádě podél pláže. Jsme trochu zaraženi, že zde stojí policejní zátarasy a nejsou vpuštěna žádná auta. Volným krokem pokračujeme okolo památníku 9 – As Portas do Céu a míjíme i fontány před kasínem (10). V dáli slyšíme nějaký hluk, povídání do mikrofonu a vidíme shromáždění lidí. Najednou se rozezní kapela a za vojenského pochodu před námi defiluje přehlídka vojáků. Všichni i s kapelou projdou z náměstí Largo do Passeio Alegre kolem kruhového objezdu a vrátí se zpět na své místo. (celé asi 250m). Pak zase chvilku někdo mluví a pak je konec. Všichni se rozcházejí. My stihneme pár fotek průvodu.
Po rozptýlení lidí se vracíme k plánované dlaždicové zdi 11 – Painéis de Azulejos, na které je zobrazena historie města Povoa de Varzim i s jejich autory. Pak už zamíříme na pláž (12). Na pláži moc lidí není, slunce svítí, ale protože od oceánu hoodně fouká, je vcelku chladno. Jsme natěšení, takže se převlékáme do plavek a zkoušíme vodu. Moc dlouho v ní ale nevydržíme, je fakt studená. Po dvou hodinách jsme opálení, ale díky větru zmrzlí a proto vyrážíme zpět do centra hledat nějaké občerstvení. Jako na potvoru jdeme ulicemi bez restaurací a najednou přicházíme zpět na náměstí k radnici. Ve stánku si tedy vybíráme místní hamburger, na pivních lavicích se najíme a vracíme se zpět na metro.
Trasa dlouhá 2km
Během jídla nás napadne, že bychom vystoupili na zastávce Vila do Conde a šli se podívat na akvadukt, který jsme zahlédli cestou sem. Podle map zjišťujeme, že se dá podle něj dojít až ke klášteru Santa Clara a odtud pak na další zastávku metra.
Při nástupu do vlaku metra jsme definitivně rozhodnutí a proto vysedáme na zvolené zastávce a jdeme k akvaduktu. Mapy nelhaly a my jdeme podél nádherného viaduktu až ke klášteru, který dnes slouží i jako hotel. Míjíme hřbitov, ale už je zavřený a tak jen přes vyšší zeď nakukujeme a obdivujeme monumentální náhrobky, na které nejsme z Česka zvyklí. Na konci akvaduktu obcházíme hotel, nejen okolo, ale zajdeme na vnitřní nádvoří, které je krásně upravené, osázené nižšími stromy, jsou zde sedačky a stolky a je úplně bez lidí. Pak už jen pomalu scházíme k zastávce Santa Clara a míříme zpět do hotelu.
3. den - Porto centrem až za most Ludvíka I, západ slunce, noční Porto
- Jardim Marques de Oliveira/ Náměstí Batalha/ památník krále Pedra V/ Palacio da Batalha/ Národní divadlo Sao Joao/ kostel svatého Ildefonsa/ Sao Bento/ Praca de AlmeidaGarrett/ kostel Congregados/ Katedrála Porto/ most Ludvíka I/ lanovka Gaia/ klášter Serra Pilar/ Radnice/ kostel da Santíssima Trindade/ das Almas de Santa Catarina
Trasa dlouhá 6,4km
Po vydatné hotelové snídani formou bufetu, vyrážíme pěšky k mostu Ludvíka I. Nejdeme ale nejkratší a nejrychlejší cestou, ale zastavujeme se u dalších památek. Hned první zastávkou je 1 – park, kolem kterého jsme procházeli první den, ale nezašli jsme do něj. V parku se pohybuje parta zahradníků, stříhá, hrabe a zametá. Prostě se starají. Nachází se zde několik soch a dokonce i moc pěkný altánek. Pokračujeme na 2- náměstí Batalha, které jsme první den jen prolétli. Nyní se tu zastavujeme déle, i zde jsou zrovna řemeslné trhy a tak nevynikne památník krále Pedra V., červenobílý Palácio da Batalha – nyní hotel a naproti 4 – Národní divadlo São João. Po projití trhů míříme za roh, kde je kostel 3 – Paroquial de Santo Ildefonso. Sice jsme si ho fotili už první den, ale teď je jiná denní doba a fotek není nikdy dost. Kolem divadla pokračujeme k 6 – železniční stanici Sao Bento. Míjíme 5 – kašnu da Rua Cham a scházíme ke stanici. Vcházíme do ní bočním vchodem, rovnou na nástupiště. Zde sice prochází pár lidí na vlaky a z vlaků, ale není to nic proti tomu co nás čeká ve vstupní hale. Zde se to hemží turisty dychtícími vyfotit si nádherné nástěnné malby. I my se mezi ně připojujeme a snažíme se udělat fotky s co nejméně lidmi.
Poté vycházíme jedním z východů na náměstí Praca de Almeida Garrett. Bohužel je velká část oplocená a probíhají zde stavební práce a tak téměř zaniká 7 – kostel Congregados. Pro veřejnost je zavřený, ale podařilo se nám přijít zrovna na konci bohoslužby, takže jsme si stihli s odchodem posledních věřících kostel prohlédnout a udělat pár fotek. Potom již pokračujeme náměstím směrem k 8 – Portské katedrále.
Z kopečka do kopečka, než dojdeme ke katedrále míjí nás několik vyhlídkových historických aut. Naším cílem je 9 – most Ludvíka I a tak si procházíme jen prostranství před katedrálou – do ní půjdeme až některý z následujících dnů – a míříme k mostu. Ten pomalu přecházíme, děláme tisíce fotek jak nábřeží Gaia, tak i Porta. Míříme k vyhlídce u stanice 10 – lanovky Gaia.
Ke klášteru Serra do Pilar ale nemíříme. Rozhodli jsme se totiž, že se vrátíme do hotelu, odpočineme si, koupíme si nějakou večeři s sebou a vrátíme se sem, abychom nafotili západ slunce. A tak se tedy vydáváme zpět. Hned za mostem zatáčíme doprava ke 11 – kapli do Postigo do Sol, je zavřená a tak ji míjíme a pokračujeme po horních terasách-hradbách lemujících řeku Douro snažíc se najít to nejlepší místo na fotku mostu Ludvíka I. Ač jsme to původně ani neměli v plánu, došli jsme takto až k 12 – mostu Ponte do Infante. Odtud již míříme do hotelu.
Čas na hotelu využíváme k relaxaci v hotelovém wellness. Takto brzo odpoledne zde nikdo není, což je skvělé. Využíváme bazén, sauny i vířivku. Vstup je zde přes recepci, je nutné mít koupací čepici a měli bychom zde být max. hodinu. Realita je ale trochu jiná, což zjišťujeme při dalších návštěvách. Na recepci často obsluha není, nikdo čas nehlídá a ač my čepice máme, někteří si je při příchodu sundají a nebo je nemají vůbec. Ale dnes, napoprvé, neznalí, dodržujeme vše jak máme. Je to moc příjemný relax.
Trasa dlouhá 2,2 km
Navečer vyrážíme znovu ven. U hotelu nasedáme na metro, jedeme na přestupní stanici Trindade, kde přesedáme na linku D a jedeme na zastávku Jardim do Morro. V metru proudí docela dost lidí, ze začátku to připisujeme podvečernímu času, lidé se jdou jistě po práci pobavit. Všímáme si ale, že mnozí mají národní vlajky a šály. Asi nějaká oslava o které nevíme? Vysedáme z metra a davy lidí proudí do nedalekého parku, ale i směrem ke 1 – klášteru da Serra do Pilar, kam jsme se vydali i my. Na náměstí před klášterem jsou zábrany a podium. Z plakátu vyčteme, že se zde bude konat koncert nějaké křesťanské kapely pro mladé. Vstupné žádné není a tak si sedáme na lavičku, jíme připravenou večeři a čekáme až přijde západ slunce. Při čekání si všímáme velké obrazovky u vyhlídky Miradouro do Chrissy. Až v tu chvíli nám dochází, že se právě dnes hraje fotbalový zápas mezi Portugalskem a Francií na EURO.
Po západu slunce jsme ještě chvilku pochodili – a samozřejmě fotili – okolo kláštera, sešli i do parku, kde mezitím zápas skončil a lidé se již postupně rozcházeli a zamířili jsme pěšky přes most Ludvíka I, okolo katedrály až na náměstí k radnici 4 – Câmara Municipal do Porto. Ve dne jsme již tyto památky měli nafocené, ale noční nasvícené fotky ještě chyběly. Od radnice jsme zašli ke kostelu Trindade 5 – Igreja da Santíssima Trindade a odtud ke kostelu 6 – Capela das Almas de Santa Catarina). Za celý den jsme dost uchození a tak využíváme blízkost metra a vracíme se do hotelu.
4. den - Casa Musica, Botanická zahrada, okolí Cleriků
- Igreja da Lapa/ Rotunda da Bonavista Garden/ Monumento aos Heróis da Guerra Peninsular/ Casa da Música/ Cemitério de Agramonte/ Sinagoga Kadoorie/Jardim Botânico do Porto/ Museu de História Natural e da Ciência da U.Porto/ Livraria Lello/ Igreja do Carmo, Jardim da Cordoaria/ Igreja dos Clérigos
Po snídani, opět jsme byli mezi prvními, neboť jsme chtěli vyrazit opět co nejdříve, jsme si v metru zakoupili celodenní metrokartu a nasedli na vlak. Tím jsme dojeli na stanici Trindade, kde jsme přesedli na metro D a jeli do stanice Faria Guimarães. Odtud jsme šli pěšky ke kostelu da Lapa. Prohlédli jsme si vnitřek a zavítali jsme i na přilehlý hřbitov. To co nás udivilo, byly pietní stěny, zajímavé náhrobky i držáky na svíce. Dokonce i fakt, že tu mají hliníkové žebříky, aby si je lidé mohli půjčit a dosáhnout tak na výše položená pietní místa, a nikdo je neukradl, byl překvapivý.
Trasa dlouhá 2,8 km
Chtěli jsme dál pokračovat autobusem, ale ani po 15 minutách čekání nic nejelo a tak jsme se vrátili zpět do metra, dojeli na přestupní stanici Trindade a taky nastoupili na první vlak směřující na stanici Casa Musica. V této oblasti jsme měli dva cíle, jednak koncertní síň Casa Musica a také botanickou zahradu. Od metra jsme tedy zamířili k velkému kruhovému objezdu, v jehož středu je příjemný park a také 1 – pomník hrdinům poloostrovní války. Na trávě relaxují lidé, my park procházíme a míříme k výrazné budově 3 – koncertní síně Casa Musica. Dovnitř bohužel nemůžeme, vše je zavřené.
Pokračujeme tedy k 5 – Agramonte hřbitovu. Mýjíme velmi nenápadný 4 – Babpistický kostel. Ani do něj nemůžeme vstoupit, takže po pár fotkách exteriéru pokračujeme na zmíněný hřbitov. Hřbitov je velmi rozlehlý, pomalu si ho procházíme a míříme do protilehlého rohu, kde předpokládáme, že bude další vchod, kterým se dostaneme k 6 – židovské sinagoze. Bohužel zde žádný vchod nebyl, ani nikde jinde, kromě toho, kterým jsme přišli. A proto jsme se tedy vrátili zpět na začátek a hřbitov hezky obešli z vnějšku. Došli jsme až k synagoze. Stálo před ní policejní auto a tak jsme si ji pokusili vyfotit alespon z venčí. Policista na nás ale začal křičet, že fotit nesmíme a tak jsme nestihli udělat ani jednu fotku. Pokračovali jsme tedy do 7 – botanické zahrady. Zahrada je volně přístupná, ale pokud byste chtěli do 8 – muzea uprostřed zahrady, tam se již vstupné platí. My jsme se spokojili jen s procházkou zahradami, je zde možnost si sednout v restauraci v přízemí budovy muzea a kochat se klidnou přírodou. Ač není zahrada příliš velká a je lemována silnicemi, tady je příjemný klid.
Protože ještě nebylo příliš hodin, rozhodli jsme se sednout na autobus (tentokrát jel opravdu na čas) a vrátili jsme se do centra Porta. Vystoupili jsme na zastávce Pr.filipa de Lencastre a odtud jsme šli ulicí de Avis, abychom pak zatočili ke knihkupectví 1 -Livraria Lello, kam půjdeme pozítří. Věděli jsme, že se tu tvoří dlouhé fronty a že budeme muset ráno přijet o dost dřív, než na čas, na který máme zakoupené vstupenky. Ty jsme měli zakoupené již z Čech. Odtud to byl již jen kousek ke 2 –kostelu do Carmo, opět ozdobený krásnou modrou mozaikou. Před ním se nachází Fonte dos Leões. Pomalu míříme přes 3 – park Jardim da Cordoaria ke 4 – kostelu Cleriků, před kterým zastavuje historická (a zvlášť placená) tramvaj. Zde se dovímáme, že je možné si koupit vstupenku na věž, ale protože jsme dnes již dost unavení, necháváme si tuhle možnost na zítra, zároveň zjišťujeme, že se v kostele konají světelná show a že po zakoupení lístku na věž dostaneme slevu právě na tuto show. Na náměstí se nachází také Antiga Cadeia da Relação. Tady končíme dnešní procházku a nasedáme na autobus, který nás dovezl zpět k hotelu.
Trasa dlouhá 1,6 km
5. den - Gaia, Palacio da Bolsa, Igreja de Sao Bento da Vitoria, Věž Cleriků
- Mosteiro da Serra do Pilar/ Sandeman/ O Coelho – Bordalo II/ Igreja Paroquial de Santa Marinha/ Gaia cable car/ Caver Ferreira/Elevador da Ribeira/ Fonte Monumental da Ribeira/ Palacio da Bolsa/ Mercado Ferreira Borges/ Igreja da Misericordia/ The Cat/ Capela de Nossa Senhora da Silva/ Mosteiro de Sao Bento da Vitoria/ Igreja de Sao Bento da Vitoria/ Igreja de Nossa Senhora da Vitoria/ Azulejos Painel-Joana Vasconcelos/ Torre dos Clérigos
Ráno opět vstáváme brzo a vyrážíme na snídani mezi prvními. Z obsluhy se stávají staří známí, se kterými se zdravíme u dveří. Máme čas naplánovat si dnešní den. Padne rozhodnutí, že na věž Cleriků půjdeme těsně před západem slunce, abychom si ho mohli z věže vyfotit. A protože se chceme podívat i do přes řeku ležícího města, Vila Nova de Gaia – zkráceně jen Gaia, plného vinařských obchodů, kaváren a barů, vyrážíme opět metrem na zastávku Trindade, kde přesedáme na žlutou linku D a vysedáme na zastávce Jardim do Morro. Ačkoli jsme již u 1 – kostela da Serra do Pilar byli, dnes jsme k němu zašli znovu. Tentokrát bez davů lidí a lešení. Prošli jsme si jeho okolí, nafotili most Ludvíka I a pomalu sešli k úpatí mostu. Zde začínají vinné sklepy známých značek vín (např. 2 – Sandeman). Každá značka má svou recepci, kde je možné zakoupit nejen dané víno, ale i komentované prohlídky po sklepech a zmenšené výrobně. Původně jsme si jednu takovou prohlídku chtěli také zaplatit, ale zjistili jsme, že nám vlastně stačí zajít do těchto volně přístupných hal, kde je toho i tak hodně k vidění, anglickému či portugalskému výkladu bychom stejně moc nerozuměli a tak bude lepší, když si za ušetřené peníze dopřejeme ochutnávku portských vín v jedné z mnoha restaurací podél řeky.
Trasa dlouhá 7,7 km
Vila Nova Gaia
Kostel da Serra do Pilar
Most Ludvíka I
Kostel Santa Marinha
Instalace Králík
Caves Ferreira
Kašna Monumental da Ribeira
Ještě před tím se ale chceme zastavit v restauraci Casa Portuguesa do Pastel de Bacalhau s živou hudbou na varhany, kdy si můžete v horním patře posedět se sklenkou vína, tradičním Pastel de bacalhau – treska, brambory, vejce, petržel a olivový olej, Jednoduchý recept z počátku 20. století, se dědil po generace a stal se jednou z největších portugalských gastronomických ikon. „Pastel“ na jihu, „Bolinho“ na severu, je spjato s historií země a ve skutečnosti je mnohem víc než jen svačina – a zaposlouchat se do melodií a zpěvu různých žánrů. Varhaník se zpěvačkou se objevil každou půlhodinu a 10-15 minut hrál. My stihli jak vážnou hudbu, tak i modernu. Můžete si tu posedět i jen tak, míst tu není nějak extra mnoho, ale docela se to tu střídá a tak stačí chvilku počkat a najde se. Není tu žádná obsluha, vše si koupíte u pultu a nikdo se na vás nedívá skrz prsty, když si nic nedáte. Vřele doporučuji. Po víc jak půl hodině pokračujeme dál, najít 3 – malbu králíka na rohu jednoho domu. Když jsme si ho zadávali do seznamu míst, netušili jsme, že Porto bude plné takových podobných pouličních kreseb, ale když už jednou na seznamu je, musíme ho najít. Hned za králíkem se totiž nachází 4 – kostel Santa Marinha. Další na seznamu je To co ještě chceme vidět jsou kouzelně vypadající vinné sklepy 6 – Caves Ferreira. Od nich se pak vracíme okolo 5 – nástupní stanice lanovky Gaia na promenádu podél řeky a vybíráme si restauraci se zahrádkou, kde konečně ochutnáváme 5 druhů portských vín a k tomu si dáváme sýrový talíř. Sluníčko svítí, z nedalekého baru nám hraje příjemná letní taneční hudba a nám se tak nějak ani nechce dál pokračovat. Přesto se zvedáme a vracíme se zpět k úpatí mostu Ludvíka I a přecházíme na druhou stranu, tedy zpět do Porta. Míjíme vyhlídku 7 – Elevador da Ribeira, na kterou jsme původně chtěli jít, ale protože míříme na vyhlídku Miradouro da Vitória pokračujeme a míříme ke 8 – kašně Fonte Monumental da Ribeira.
Palácio da Bolsa
Mercado Ferreira Borges
Fasádní malba – Kočka
Kostel a klášter de Sao Bento da Vitória.
Odtud pak míříme k 9 – Palácio da Bolsa. Před ním je krásné náměstí Jardim do Infante Dom Henrique s travnatou plochou uprostřed a pomníkem Monument Infante Dom Henrique. V horní části náměstí je historická 10 – tržnice Mercado Ferreira Borges. Bohužel jsme mírně zklamaní. Do tržnice se sice dá jít, ale je zde jen asi 5 krámků, zbytek tržnice je zavřený a nepřístupný. Pokračujeme tedy kolem 11 – kostela da Misericórdia k další 12 – fasádní malbě – kočce – více než 10 metrů široká a téměř 18 metrů vysoká malba umístěná ve velmi úzké ulici. Odtud míříme kolem 13 – kaple de Nossa Senhora da Silva k vyhlídce u 15 – kostela de Nossa Senhora da Vitória. Ještě před tím ale procházíme okolo 14 – kostela a kláštera de Sao Bento da Vitória. O nich jsme vlastně ani nevěděli a tak nás jejich přítomnost překvapila. Bohužel jsou umístěny v zástavbě a v docela úzké ulici, takže vyfotit je je prakticky nemožné. Nakonec jsme tedy došli na vyhlídku, odkud je nádherný pohled na město Gaia s jeho dominantou kostela a také mnohokrát zmiňovaný a ještě vícekrát fotografovaný most Ludvíka I. Máme ještě čas a tak se vracíme až ke kostelu do Camo a ještě kousek výš, kde je další 16 -zdobená fasáda, tentokrát mozaikovými dlaždicemi. Dnešek zakončujeme na 17 -věži Cleriků. Nápad jít na věž okolo západu slunce jsme neměli jediní a tak se na ochozu docela tísníme – každý chce udělat tu nejhezčí fotku. Po zapadnutí slunce za obzor uděláme ještě pár fotek, ale pak už pomalu scházíme dolů. Ještě se zastavujeme v kostele z druhé strany tohoto komplexu, kde si objednáváme vstupenky na světelnou show. Bohužel mají volno až zítra (mrknu na kolikátou hodinu) a tak si jen procházíme kostel a míříme na stanici metra Sao Bento a odtud opět metrem do hotelu.
kaple de Nossa Senhora da Silva
Kostel da Misericórdia
Věž Cleriků
Kostel Cleriků
6. den - Knihkupectví Lello, pláž, Pevnost Babtista da Foz, světelná show kostel Cleriků
- Livraria Lello/ Igreja dos Carmelitas a Igreja do Carmo/ Forte de São João Baptista da Foz/ Farolim de Felgueiras/ Pláž Praia do Carneiro/ Treze a Rir uns dos Outros/ Kostel Cleriků
Na dnešek jsme si naplánovali vcelku odpočinkový den – máme objednané a zaplacené z Čech lístky do známého knihkupectví Lello, pak si zajedeme na pláž a nakonec na světelnou show do kostela Cleriků. Opět vstáváme tak, abychom byli na snídani mezi prvními a mohli co nejdříve vyrazit autobusem ke knihkupectví. Platí se do něj vstupné a je nutné být objednaný na konkrétní hodinu. My si vybrali hned první ranní termín. A tak již krátce po 8. hodině stojíme před knihkupectvím a hned se za námi tvoří velmi dlouhá fronta těch, kteří mají lístky na stejný čas a vedle nás je druhá fronta těch, kteří si zakoupili lístky dražší VIP. Knihkupectví otevřelo v 9h. a byli vpuštěni nejprve VIP turisté a poté my. Ačkoli je obchod dvojpatrový, mnoho místa tu není. Hned je zaplněn turisty dychtícími udělat si ty nejhezčí fotky, případně si něco koupit. I my se snažíme najít něco, co by nám padlo do oka, ale dát 8Euro za záložku do knížky fakt nechceme. A tak po cca hodině knihkupectví opouštíme. Pokračujeme ke kostelu Carmo. Tentokrát zavítáme i dovnitř, abychom viděli 1,5m široký dům vtěsnaný mezi dva kostely. Vstupné bylo 5Euro, za tu cenu jsme si prohlédli nejen oba kostely a dům, ale dostali jsme se i na vyhlídku na střeše. Po prohlídce nasedáme na autobus č. 601 a na zastávce Sidonio Pais přesedáme na autobus č. 202, který nás dovezl až na městskou pláž Praia do Carneiro. Ještě než sebou plácneme do písku navštívíme pevnost Forte de São João Baptista da Foz a také zamíříme k majáku Farolim de Felgueiras. Slunce krásně svítí a my konečně uléháme na rozehřátý písek. I zde od oceánu trochu fouká, ale ne tolik jako v Povoa, voda je ale stejně studená. Přesto na pláži vydržíme až do 18h., po převléknutí hledáme nejbližší restauraci a po chvilce googlení a obcházení usedáme v nedaleké maličké restauraci Bar Tolo a dáváme si lahodnou večeři. Po večeři se vracíme zpět ke kostelu Cleriků a protože máme ještě čas, než v něm začne světelná show, procházíme si přilehlý park s několika skulpturami, např. Treze a Rir uns dos Outros. Show probíhala uvnitř plného kostela, trvala asi 45 min. a během ní bylo na zdi v rozmezí 360 stupňů promítáno mnoho abstraktních obrazců a vše bylo doprovázeno hudbou z reproduktorů. Člověk nevěděl kam se dřív dívat. Po skončení nezbývalo než se vrátit do hotelu.
7. den - Katedrála, Episcopální palác, Kostel dos Grilos, Fontána Mouzinho, Kostel dos Congregados
- Porto Cathedral/ Paco Episcopal do Porto/ Miradouro da Rua das Aldas/ Igreja dos Grilos/ Fonte Mouzinho da Silveira/ Igreja dos Congregados/ Porto City Hall
Trasa dlouhá 2,7 km
Celou noc pršelo a ani ráno nebylo o moc lépe. Dnes jsme v Portu poslední celý den, ale bohužel se s námi neloučí příliš pěkně. Tentokrát na snídani moc nespěcháme, po snídani ještě naposledy využíváme wellness a čekáme, zda se počasí umoudří. Přestalo pršet a přestože je pod mrakem, vyrážíme do centra. Ještě jsme nebyli uvnitř katedrály a kam jinam se schovat když počasí nepřeje. Metrem se dopravujeme na 1 – nádraží Sao Bento a odtud pokračujeme z kopce a do kopce ke 2 – katedrále. Provází nás občasný jemný déšť. Před katedrálou je zrovna fronta a proto vstupujeme nejdříve do vedle stojícího 3 – Episkopálního paláce. Tady si ho procházíme prakticky samotní. Poté už naše kroky míří do katedrály a na její ochozy. Po prohlídce zjišťujeme, že se rozpršelo ještě víc a proto se schováváme v nedaleké kavárně. Když se déšť trochu uklidnil, pokračovali jsme na 4 – vyhlídku Rua das Aldas a odtud ke 5 – kostelu dos Grilos. Na malém náměstíčku Largo da Pena Ventosa nás zaujme malý krámek se suvenýry, kde prodávají šťopičku Portského v čokoládovém košíčku. Nikam nespěcháme, protože opět dost prší, a tak se zastavujeme a ochutnáváme. Mají tu extra přítulnou kočku, která si klidně lehne na stůl hned vedle vaší ruky a čeká, až ji začnete drbat.
Pak už konečně míříme ke kostelu. Je postaven v takové zástavbě, že je velmi obtížné ho vyfotit v celé jeho kráse. Bohužel je zavřený a tak pokračujeme úzkými uličkami, kolem malby Kočky až na hlavní ulici Mouzinho da Silveira, kde se nachází ve zdi krásná 6 -kašna. Díky frekventované silnici je turisty dost opomíjená a tak trochu „zapadlá“. Přicházíme ke 7- kostelu dos Congregados a vidíme, že z kostela vycházejí lidé. Vstupujeme do něj ve chvíli, kdy skončila mše a tak máme možnost si, jinak pro turisty zavřený, kostel vyfotit i uvnitř. Volným krokem pokračujeme k 8 – radnici a odtud na zastávku 9 – Bolhao a vracíme se zpět do hotelu. Po cestě se zastavujeme v restauraci na večeři. Počasí se za celou dobu neumoudřilo, stále bylo pod mrakem s častým jemným mrholením.
8. den - Odubytování, vyhlídky, ubytováí, plavba po Douro
- Porto letiště/ Baloiço da Boneca/Miradouro do Imaginário/ Godim/Eclusa da Barragem da Régua Miradouro /Monumento ao Alto Douro Vinhateiro/ Pinhao
Dnes se s Portem loučíme, půjčujeme si auto a vyrážíme podél řeky Douro. Původní plán byl, že jeden z nás dojede metrem na letiště, kde si auto půjčíme – a kde ho opět budeme v den odletu vracet – a přijede s ním k hotelu, kde nebere toho druhého. Ale protože už jsme velmi zběhlí v hromadné dopravě a hlavně víme, že stačí nasednout u hotelu na metro, které jede až úplně na letiště, nakonec měníme plány, loučíme se s hotelem a i s kufry jedeme na letiště do půjčovny aut. Vše probíhalo jak jsme si naplánovali, avšak hodinové zdržení nastalo při půjčení auta. Ač jsme měli z Čech zaplacené pojištění, půjčovna ho po nás chtěla znovu zaplatit a když jsme byli na tuto variantu připraveni a odmítali, vymysleli si, že jim nestačí platnost kreditní karty 2 měsíce (bohužel to vyšlo tak, že platnost karty, ze které jsme to chtěli hradit, opravdu končila za 2 měsíce), ale že v podmínkách mají psané měsíce tři. Nepomohlo přemlouvání, ujišťování, prostě nic a vytáhli z nás dalších 150 Euro za pojištění. Ano, byla naše chyba, že jsme si nevzali „tu správnou“ kartu, ale na půjčovně bylo jasně vidět, že z nás prostě ty peníze vytáhnout chtějí a kdyby nebyla tato záminka, snažili by se najít jinou. Po tomto zdržení jsme konečně vyrazili.
1678 – Celnice města Porto zaznamenává první export produktu s názvem portské víno.
1703 – Methuenská smlouva, známá také jako smlouva o látkách a víně, byla uzavřena mezi Velkou Británií a Portugalskem za vlády Dona Pedra II. Podle jejích podmínek se Portugalci zavázali konzumovat britský textil, který byl do té doby zakázán, a na oplátku Britové konzumovali portugalská vína dovážená se sníženým nebo nulovým clem. S pouhými třemi články je to nejmenší text evropské diplomatické historie.
1756 – První vymezená vinařská oblast na světě. První vinařský region na světě. Tento region se táhne podél řeky Douro a jejích přítoků od Buarcos (Mesão Frio) po Barca D’Alva, oblast ha000.
1791 – Dokončení demolice Cachão da Valeira, která začala v roce 1780 a která umožnila plavbu po řece Douro do Barca d’Alva a ke španělským hranicím.
Je před námi více jak 3 hodinová cesta podél řeky Douro. Míříme nejprve do města Godim, kde máme zajištěné ubytování v hotelu Columbano. Záměrně volíme trasu mimo placené úseky a rychlostní silnice, abychom se mohli kochat výhledy na řeku Douro. Jako první zastávku si po 60km vybíráme Baloiço da Boneca, krásnou vyhlídku s romantickou houpačkou a o pár metrů níže položenou další vyhlídkou na řeku. Až k ní se ovšem dojet nedá a tak parkujeme na prašné cestě (žádné parkoviště, ale také žádní turisté) a pomocí navigace se nám daří ji najít. Jsme překvapení, protože na webu se všude píše, jak je houpačka v obležení turistů a musí se na pěknou fotku čekat. My tu byli fakt úplně sami a za celou cestu jsme nikoho nepotkali. Musíme však pokračovat dál.
1861 – zemřel Skot Joseph James Forrester. Studoval vinohradnictví, mapoval a fotografoval údolí řeky Douro a studoval také padlí révy vinné a další nemoci. V roce 1861 se v Cachão Valeira převrátila loď, na které se plavil a Forrester byl stržen ke dnu kvůli opasku s penězi, který měl u sebe. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Na této poslední plavbě ho doprovázela D. Antonia Adelaide Ferreira, lépe známá jako „Ferreirinha“, která se neutopila díky svým balónovým sukním, které ji pomohly dostat se na břeh řeky Douro. Dnes, díky vybudovaným přehradám, není Cachão da Valeira pro navigátory na Douru tak nebezpečná.
1865 – První zprávy o napadení fyloxerou v Portugalsku, v údolí Douro. Fyloxera je hmyz původem ze Severní Ameriky, který vyhubil celé vinice v Evropě a etabloval se jako nejničivější pohroma světového vinařství. Řešením bylo naroubovat vinice Douro na podnože amerických odrůd odolných vůči poškození fyloxerou.
1872 – Zahájení výstavby železniční trati Douro, která začíná v Portu, po vládním rozhodnutí z roku 1867.
1880 – Železniční trať Douro se dostává do srdce vymezené vinařské oblasti Douro, kde se vyrábí portská vína, do Pinhao.
1887 – Železniční trať Douro přijíždí do Barca D’Alva přes 35 mostů a 23 tunelů. Barca D’Alva leží na portugalských hranicích a odtud má spojení s Madridem a Salamancou.
Po dalších 80km přijíždíme k další vyhlídce Miradouro do Imaginário a od ní už konečně do hotelu Columbano. U hotelu je i krásný bazén a my se těšíme, že se v něm navečer ochladíme. Po odložení kufrů ovšem hned vyrážíme do města Pinhao, vzdáleného 35km. I teď ale děláme dvě zastávky. První je u přehrady Eclusa da Barragem da Régua. Máme štěstí, právě projíždí výletní loď a tak 20 minut sledujeme jak loď stoupá a pak klesá, aby překonala výškový rozdíl. Pokračujeme dál k Monumento ao Alto Douro Vinhateiro – nově vybudovanému odpočívadlu na soutoku řeky Douro a Rio Torto. Poté už přijíždíme do městečka Pinhao. Parkujeme u vlakového nádraží – opět krásně ozdobené modrými kachličkami a volnou procházkou jdeme zjistit, zda a za kolik je možné vyjet na vyhlídkovou plavbu. Vybíráme si hodinovou plavbu po řece směrem k městu Tua. Až k němu ale nedojedeme, po půl hodině cesty se totiž otáčíme a míříme zpět do přístavu. Plavba nás stála 12,5Euro/osoba a myslím, že stojí za to. Po příjezdu zpět do Pinhao nás přepadá hlad a tak míříme do restaurace s výhledem. Po skvělé večeři se již vracíme zpět do hotelu. Chceme ještě na závěr dne využít hotelový venkovní bazén, ale bohužel byl již zavřený.
1896 – Zemřela D. Antónia Ferreirinha – narozena v Godimu, Peso da Régua, 4. července 1811 a zemřela na stejném místě 26. března 1896, nejznámější portugalská podnikatelka z devatenáctého století.
Byla známá svou oddaností pěstování portského vína a pozoruhodným inovacím, které zavedla. Její rodina byla velmi bohatá, měla spoustu peněz a vinic. Jeho otec, José Bernardo Ferreira, ji provdal za bratrance, ale ten se o rodinnou kulturu nezajímal a velkou část jmění promrhal. D. Antonia měla dvě děti: dívku Marii Assuncão, pozdější hraběnku z Azambuji, a chlapce Antonia Bernarda Ferreiru. Ve 33 letech ovdověla a tehdy se v ní probudilo skutečné podnikatelské povolání. Je známo, že A Ferreirinha se starala o rodiny dělníků, jejich pozemky a vinařství. S podporou správce José da Silvy Torrese, pozdějšího svého druhého manžela, Antonia Adelaide Ferreira bojovala proti nedostatku podpory od po sobě jdoucích vlád a více se zajímala o výstavbu silnic a nákup španělských vín. Bojovala s chorobou vinné révy, fyloxérou, a odjela do Anglie, aby získala informace o nejmodernějších a nejúčinnějších způsobech boje proti tomuto škůdci, stejně jako o sofistikovanějších postupech výroby vína. Ferreirinha investovala do nových plantáží vinic v oblastech více vystavených slunečnímu záření, aniž by zároveň opustila plantáže olivovníků, mandloní a obilovin. V roce 1849 vinařství produkovalo již 700 barelů vína. Díky dobrým dohodám byla většina vína vyvážena do Velké Británie, která je stále největším dovozcem portského.
Když v roce 1896 zemřela, zanechala značný majetek a asi 30 vinařských farem.
1971 – Dokončena přehrada Carrapatelo s plavební komorou s mezerou 35,0 metrů.
1973 – Dokončena přehrada Bagaúste s plavební komorou s mezerou 28,5 metru.
1976 – Dokončena přehrada Valeira s plavební komorou s mezerou 33,0 metrů.
1983 – Dokončena přehrada Pocinho s plavební komorou s mezerou 22,0 metrů.
1986 – Dokončena přehrada Crestuma-Lever s plavební komorou s mezerou 13,9 metru.
9. den - Godim, Castelo de Lamego, Santário de Nossa Senhora dos Remédios, Alvarenga
- Godim/ Castelo de Lamego/ Santuário de Nossa Senhora dos Remédios/ Baloico do Caveleiro/ Arouca
Dnes pokračujeme dál. Po snídani formou bufetu ale ještě seběhneme od hotelu k řece a procházíme si městečko Godim. Poté už vyrážíme směr Alvarenga, kde nás čeká další ubytování, tentokrát v Casa do Soutinho – Suites & Nature na 2 noci. Po cestě se ale musíme zastavit ve města Lamego. Parkujeme na hlavní silnici naproti Igreja de São Francisco a postranními uličkami stoupáme k hradu de Lamego. Na cestě potkáváme Cisterna de Lamego – historickou cisternu. Vstup do ní je zdarma, nikdo nikde není. Konečně pak přicházíme k Castelo de Lamego. Ve skutečnosti to jsou jen obvodové zdi, po jejichž vršku se můžeme projít a věž, do které vstupujeme. Uvnitř nic moc není, ale dostáváme se na ochoz a kocháme se výhledy. Vidíme na další dominantu města – kostel Santuário de Nossa Senhora dos Remédios. Původně jsme si mysleli, že bychom k němu z hradu došli, ale měníme názor, pomalu se vracíme k autu, po cestě ještě potkáváme infocentrum Centro Interpretativo Do Castelo De Lamego kde se nachází i muzeum archeologie Núcleo Arqueológico Porta dos Figos. Opět je tu bezplatný vstup a tak si jej procházíme.
Ke kostelu přejíždíme autem. Protože se však na dolním přilehlém parkovišti konají trhy, snažíme se zaparkovat v blízkém okolí. To se nám podařilo a my tak můžeme začít nejen obdivovat nádherné schody, ale také po nich postupně vystoupat až ke kostelu. Čeká nás 686 schodů v devíti poschodích. Mohli bychom si vše vyfotit odspodu a pak přejet autem až nahoru ke kostelu, protože tudy vede silnice, ale připravili bychom se tím o prohlídku každého poschodí, které obsahuje sochy, fontány, některé i obložení modrými dlaždicemi. Vedle kostela si v infocentru kupujeme vstupenky na věže kostela a po velmi úzkých schodech stoupáme vzhůru jednou věží a poté přecházíme do druhé věže a tou zase slézáme dolů. Nahoře máme nádherný pohled do okolí. Procházíme si i vnitřek kostela a zastavujeme se u více jak 700 let starého dubu.
Pak již pomalu scházíme zpět k autu a pokračujeme na 30km vzdálenou vyhlídku Baloiço do Cavaleiro. Parkujeme na bezplatném parkovišti těsně pod kopcem – no parkoviště, spíše šotolinový plac pro 5-6 aut. Jsme tu sami. Výstup na vyhlídku je poněkud obtížnější, stoupá do prudkého kopce vyšlapanou prašnou pěšinou a jako zábradlí slouží natažené lano. Určitě to není vhodné pro imobilní lidi. Na vrcholu – asi 50m vzdáleném – nás ale přivítá nádherný výhled a srdce se sedátkem pro krásné romantické fotky s údolím. Myslím, že při realizaci tu byl i držák na foťák či telefon, ale v tuto chvíli zbyla jen železa v kládě. Je tu také velký houpací kůň a byl by hřích ho nevyzkoušet. Připadáme si jak malé děti. (V červenci 2025 byl ale kůň – dle Google map recenzí – odstraněn). Dovádění přerušují další přicházející turisté a tak sestupujeme zpět k autu a míříme dalších 30km k ubytování ve městě Alvarenga. Přivítala nás příjemná majitelka a my si tentokrát hned po zabydlení nenecháme ujít hotelový bazén. Jsme v něm sami, střídáme vodu a slunění na lehátkách, kocháme se krásným panoramatickým výhledem a v dálce vidíme to, co nás čeká zítra – druhý nejdelší visutý most na světě. (ještě před dvěma lety byl nejdelší, než postavili ten nej u nás na Moravě.) Večer se pak jdeme projít po vesnici, zjišťujeme, že až tak moc to tu nežije a že asi bude problém najít otevřenou restauraci. Zapadáme do jedné a po celou dobu jídla jsme tam jediní.
10. den - Most Arouca 516, stezka podél řeky Paiva
- Visutý most Arouca 516/Paiva tour/Alvarenga
Po pohodové snídani vyrážíme na další dobrodružství. Toto ubytování jsme si zvolili proto, že se od něj dostaneme velice rychle pěšky ke vstupu na visutý most Arouca 516 a tak tedy vyrážíme, procházíme vesničkou a lesem až k úpatí mostu. Musíme jít svižně, protože máme koupené lístky na čas. Tento lístek nás opravňuje i na vstup do geoparku Arouca. V danou dobu se shromáždí menší skupinka a dostaneme přednášku obsluhy o chování na mostu a už můžeme vyrazit. Můžeme most přejít tam a zase zpět a nebo – tak jako jsme si to zvolili my – po přechodu mostu pokračovat stezkou podél řeky Paiva. Tato trasa nazývaná passadicosdopaiva je dlouhá přes 8km, my se však napojíme asi 1,5km od začátku. Po vstupu na most se pod kroky turistů trošku houpe, ale člověk je okouzlen výhledy. Čas na přejití je půl hodina, za posledním návštěvníkem dané skupiny jde obsluha a pomalu, s úsměvem kontroluje, že lidé postupují. Na požádání vás vyfotí či natočí. Po přejití mostu již čeká na druhé straně další skupina. Zvládli jsme to a tak pokračujeme značenou cestou směrem k řece a po krásných dřevěných chodnících pokračujeme podél řeky až na rozcestí u vesnice Espiunca, kde tato část stezky končí. Chodník nabízí přístup ke třem říčním plážím, kde se můžete osvěžit. Na celé trase ovšem nenaleznete jediný odpadkový koš a vše co si přinesete si také odnesete – a to je správné. Příjemné je, že to tu funguje a opravdu po cestě nevidíte jediný odhozený papír. Pro větší bezpečnost jsou podél trasy umístěny SOS telefony. Na konci chodníků jsou kavárny s nabídkou rychlého občerstvení a také parkoviště. Odtud můžeme jet autobusem, který ovšem nejede do naší vesnice a nebo využít odvozu taxíkem či jeepem, kterých tu čeká na turisty spousta. Hned u stanoviště je restaurace s rychlým občerstvením a tak si dáváme něco na posilněnou. Pak už sedáme do jeepu a necháme se odvézt až téměř před hotel. Tady opět využíváme bazén a relaxujeme. Večer jsme si opět zašli na večeři, tentokrát jsme vybrali jinou restauraci, ta – oproti té včerejší – víc žila a tak jsme se tu necítili tak moc divně.
11. den - Odjezd a odlet domů
Ráno po snídani se balíme a vyrážíme na letiště. Dovolená končí a my doufáme, že nám nabytá energie a krásné vzpomínky vydrží co nejdéle.
Pokud by někdo chtěl, může si Porto projít během jediného dne. Na každém rohu se dá objevit něco historického, zajímavého a prakticky vše je koncentrováno na relativně malém prostoru. My jsme si však chtěli tohle město užít, nasát místní atmosféru a nehonit se jen za památkami. Mnohá místa jsme míjeli každý den a přesto jsme si je skoro pokaždé znovu vyfotili. Oproti tomu cestou podél řeky má člověk pocit, že neexistuje nic než on a příroda. Pořád je co objevovat, kde se zastavit. Přechod přes visutý most byl také velkým zážitkem a pro některé i výzva, neb kdo se bojí výšek má zde o zábavu postaráno.
Zdroj informací převážně z: https://cs.wikipedia.org/. Fotky vlastní.